Podnikat se dá samozřejmě jedině tehdy, když si ten, kdo o to má zájem, pořídí svoji firmu. Bez toho se nedá podnikat, bez toho by byl kdokoliv nanejvýš nějakým melouchářem, jakého známe i z dob socialismu, kdy se ještě podnikat nesmělo. A když tedy chce někdo takovou firmu mít, musí si ji založit. Což znamená mimo jiné i to, že si pro ni musí zajistit vhodné sídlo. Protože každý podnik někde nevyhnutelně sídlit musí, žádný nemůže viset jen tak někde ve vzduchoprázdnu.
Je tedy potřeba mít nějakou nemovitost, ve které by se sídlo firmy zřídilo a pak se v ní třeba i podnikalo, tedy pracovalo. Jenomže sídlo je jenom sídlo, a tak se v něm ani pracovat nemusí. To se může odbývat i někde docela jinde. Tím jediným, co má sídlo skutečně za úkol, je, aby byla jeho prostřednictvím firma dohledatelná, aby ji jak zákazníci, tak i státní a další úředníci někde našli.
A co tato skutečnost někdy také znamená? Třeba i to, že si kdekdo z podnikatelů shání pro svoji firmu (i) virtuální sídlo. Tedy místo, kde se taková firma zaregistruje a kde ji lze i kontaktovat, ovšem aniž by se v takovém sídle ve skutečnosti podnikalo.
Proč se tak činí? Proč někdo z podnikatelů nezaregistruje firmu tam, kde skutečně dělá to, co se v oné firmě dělá, ale v nějakém jiném objektu, který navíc třeba ani není jeho?
Je to jednoduché. Každá firma je do jisté míry úspěšná i úměrně tomu, jak působí na veřejnost a její potenciální zákazníky. A proto by mělo být i její sídlo reprezentativní. A pokud místo, kde se ve firmě skutečně pracuje, dost důstojně nevypadá, je lepší mít i virtuální sídlo.
Od budovy, kterou by si jako své sídlo podnikatel navíc koupil, odlišuje takové virtuální sídlo cena, která je pochopitelně nižší. Takové sídlo je totiž jenom adresa, kde se dá zaregistrovat a využívat minimum služeb, a tak to nestojí mnoho. A vyplatí se to.
