Blog

Už v dávném pravěku se jistě lidé bavili. Asi se jen neví jak. Šachy to asi nebyly a tím méně stolní tenis. Ale třeba nějaké hry s kostmi, tuším jsem někde něco podobného četl. Zdroj neuvádím, neboť tento článeček si nedělá čáku být odborný, ale má spíše pobavit. 

Hrálo se už ve starém Římě, předtím v Číně a vůbec po celém světě. Jen se o tom nedochovaly žádné záznamy. Což je ovšem tak trošku škoda. Ale nechme dějepravy a podívejme se do současnosti. 

V této době máme her tolik, že je nelze spočítat. Když pominu ty na počítačích, tak jen deskových je obrovská spousta a další přibývají. Kdysi se hrávaly šachy a halma a další hry už byly víceméně záležitostí krajů. Ačkoli je možné, že například „Ovce a vlci“ se hráli i jinde než na Ostravsku, jen to mělo jiný název. A možná drobátko jiná pravidla, hrací deska však zůstala. Já jsem viděl variantu jen s jedním vlkem a moc zábavná nebyla. Možná znáte pod názvem „Ovčinec“, nebo ještě jinak.

To se narýsovaly čtyři čtverce do kříže, takže uprostřed vznikl čtverec pátý. Pak se to šikmo protnulo čarami, po kterých se pohybovala hrací figurka, obyčejné knoflíky nebo desetníky. Horní řady obsadily ovce, na spodní byli dva vlci. Ovce se měly dostat shora dolů, vlci je měli žrát. Ale abych nepsal jen o jedné hře. Hry nejsou jen deskové, širší pojem by byl hry stolní, jako domino, mikádo, bierki, různá pexesa, nebo karetní hry všeobecně. Takový mariášek… 

Pro děti se k pexesu může přidat karetní hra „Černý Petr“, neříkejte že neznáte. My jako děti hráli s kartami hru „Howgh“ a „Záhadu hlavolamu“. Ta první měla karty s obrázky indiánů a ta druhá zase vše kolem Rychlých šípů. Pravidla již samozřejmě nevím. Ty karty jsem už nikdy v životě nehrál, jen jsem je zahlédl na internetu.  

Nu, zkuste si zavzpomínat co jste hráli jako děti vy a co nyní hrají děti vaše. Možná to bude velmi zajímavé srovnání.  

Už v dávném pravěku se jistě lidé bavili. Asi se jen neví jak. Šachy to asi nebyly a tím méně stolní tenis. Ale třeba nějaké hry s kostmi, tuším jsem někde něco podobného četl. Zdroj neuvádím, neboť tento článeček si nedělá čáku být odborný, ale má spíše pobavit. 

Hrálo se už ve starém Římě, předtím v Číně a vůbec po celém světě. Jen se o tom nedochovaly žádné záznamy. Což je ovšem tak trošku škoda. Ale nechme dějepravy a podívejme se do současnosti. 

V této době máme her tolik, že je nelze spočítat. Když pominu ty na počítačích, tak jen deskových je obrovská spousta a další přibývají. Kdysi se hrávaly šachy a halma a další hry už byly víceméně záležitostí krajů. Ačkoli je možné, že například „Ovce a vlci“ se hráli i jinde než na Ostravsku, jen to mělo jiný název. A možná drobátko jiná pravidla, hrací deska však zůstala. Já jsem viděl variantu jen s jedním vlkem a moc zábavná nebyla. Možná znáte pod názvem „Ovčinec“, nebo ještě jinak.

To se narýsovaly čtyři čtverce do kříže, takže uprostřed vznikl čtverec pátý. Pak se to šikmo protnulo čarami, po kterých se pohybovala hrací figurka, obyčejné knoflíky nebo desetníky. Horní řady obsadily ovce, na spodní byli dva vlci. Ovce se měly dostat shora dolů, vlci je měli žrát. Ale abych nepsal jen o jedné hře. Hry nejsou jen deskové, širší pojem by byl hry stolní, jako domino, mikádo, bierki, různá pexesa, nebo karetní hry všeobecně. Takový mariášek… 

Pro děti se k pexesu může přidat karetní hra „Černý Petr“, neříkejte že neznáte. My jako děti hráli s kartami hru „Howgh“ a „Záhadu hlavolamu“. Ta první měla karty s obrázky indiánů a ta druhá zase vše kolem Rychlých šípů. Pravidla již samozřejmě nevím. Ty karty jsem už nikdy v životě nehrál, jen jsem je zahlédl na internetu.  

Nu, zkuste si zavzpomínat co jste hráli jako děti vy a co nyní hrají děti vaše. Možná to bude velmi zajímavé srovnání.  

Už v dávném pravěku se jistě lidé bavili. Asi se jen neví jak. Šachy to asi nebyly a tím méně stolní tenis. Ale třeba nějaké hry s kostmi, tuším jsem někde něco podobného četl. Zdroj neuvádím, neboť tento článeček si nedělá čáku být odborný, ale má spíše pobavit. 

Hrálo se už ve starém Římě, předtím v Číně a vůbec po celém světě. Jen se o tom nedochovaly žádné záznamy. Což je ovšem tak trošku škoda. Ale nechme dějepravy a podívejme se do současnosti. 

V této době máme her tolik, že je nelze spočítat. Když pominu ty na počítačích, tak jen deskových je obrovská spousta a další přibývají. Kdysi se hrávaly šachy a halma a další hry už byly víceméně záležitostí krajů. Ačkoli je možné, že například „Ovce a vlci“ se hráli i jinde než na Ostravsku, jen to mělo jiný název. A možná drobátko jiná pravidla, hrací deska však zůstala. Já jsem viděl variantu jen s jedním vlkem a moc zábavná nebyla. Možná znáte pod názvem „Ovčinec“, nebo ještě jinak.

To se narýsovaly čtyři čtverce do kříže, takže uprostřed vznikl čtverec pátý. Pak se to šikmo protnulo čarami, po kterých se pohybovala hrací figurka, obyčejné knoflíky nebo desetníky. Horní řady obsadily ovce, na spodní byli dva vlci. Ovce se měly dostat shora dolů, vlci je měli žrát. Ale abych nepsal jen o jedné hře. Hry nejsou jen deskové, širší pojem by byl hry stolní, jako domino, mikádo, bierki, různá pexesa, nebo karetní hry všeobecně. Takový mariášek… 

Pro děti se k pexesu může přidat karetní hra „Černý Petr“, neříkejte že neznáte. My jako děti hráli s kartami hru „Howgh“ a „Záhadu hlavolamu“. Ta první měla karty s obrázky indiánů a ta druhá zase vše kolem Rychlých šípů. Pravidla již samozřejmě nevím. Ty karty jsem už nikdy v životě nehrál, jen jsem je zahlédl na internetu.  

Nu, zkuste si zavzpomínat co jste hráli jako děti vy a co nyní hrají děti vaše. Možná to bude velmi zajímavé srovnání.  

Už v dávném pravěku se jistě lidé bavili. Asi se jen neví jak. Šachy to asi nebyly a tím méně stolní tenis. Ale třeba nějaké hry s kostmi, tuším jsem někde něco podobného četl. Zdroj neuvádím, neboť tento článeček si nedělá čáku být odborný, ale má spíše pobavit. 

Hrálo se už ve starém Římě, předtím v Číně a vůbec po celém světě. Jen se o tom nedochovaly žádné záznamy. Což je ovšem tak trošku škoda. Ale nechme dějepravy a podívejme se do současnosti. 

V této době máme her tolik, že je nelze spočítat. Když pominu ty na počítačích, tak jen deskových je obrovská spousta a další přibývají. Kdysi se hrávaly šachy a halma a další hry už byly víceméně záležitostí krajů. Ačkoli je možné, že například „Ovce a vlci“ se hráli i jinde než na Ostravsku, jen to mělo jiný název. A možná drobátko jiná pravidla, hrací deska však zůstala. Já jsem viděl variantu jen s jedním vlkem a moc zábavná nebyla. Možná znáte pod názvem „Ovčinec“, nebo ještě jinak.

To se narýsovaly čtyři čtverce do kříže, takže uprostřed vznikl čtverec pátý. Pak se to šikmo protnulo čarami, po kterých se pohybovala hrací figurka, obyčejné knoflíky nebo desetníky. Horní řady obsadily ovce, na spodní byli dva vlci. Ovce se měly dostat shora dolů, vlci je měli žrát. Ale abych nepsal jen o jedné hře. Hry nejsou jen deskové, širší pojem by byl hry stolní, jako domino, mikádo, bierki, různá pexesa, nebo karetní hry všeobecně. Takový mariášek… 

Pro děti se k pexesu může přidat karetní hra „Černý Petr“, neříkejte že neznáte. My jako děti hráli s kartami hru „Howgh“ a „Záhadu hlavolamu“. Ta první měla karty s obrázky indiánů a ta druhá zase vše kolem Rychlých šípů. Pravidla již samozřejmě nevím. Ty karty jsem už nikdy v životě nehrál, jen jsem je zahlédl na internetu.  

Nu, zkuste si zavzpomínat co jste hráli jako děti vy a co nyní hrají děti vaše. Možná to bude velmi zajímavé srovnání.  

Už v dávném pravěku se jistě lidé bavili. Asi se jen neví jak. Šachy to asi nebyly a tím méně stolní tenis. Ale třeba nějaké hry s kostmi, tuším jsem někde něco podobného četl. Zdroj neuvádím, neboť tento článeček si nedělá čáku být odborný, ale má spíše pobavit. 

Hrálo se už ve starém Římě, předtím v Číně a vůbec po celém světě. Jen se o tom nedochovaly žádné záznamy. Což je ovšem tak trošku škoda. Ale nechme dějepravy a podívejme se do současnosti. 

V této době máme her tolik, že je nelze spočítat. Když pominu ty na počítačích, tak jen deskových je obrovská spousta a další přibývají. Kdysi se hrávaly šachy a halma a další hry už byly víceméně záležitostí krajů. Ačkoli je možné, že například „Ovce a vlci“ se hráli i jinde než na Ostravsku, jen to mělo jiný název. A možná drobátko jiná pravidla, hrací deska však zůstala. Já jsem viděl variantu jen s jedním vlkem a moc zábavná nebyla. Možná znáte pod názvem „Ovčinec“, nebo ještě jinak.

To se narýsovaly čtyři čtverce do kříže, takže uprostřed vznikl čtverec pátý. Pak se to šikmo protnulo čarami, po kterých se pohybovala hrací figurka, obyčejné knoflíky nebo desetníky. Horní řady obsadily ovce, na spodní byli dva vlci. Ovce se měly dostat shora dolů, vlci je měli žrát. Ale abych nepsal jen o jedné hře. Hry nejsou jen deskové, širší pojem by byl hry stolní, jako domino, mikádo, bierki, různá pexesa, nebo karetní hry všeobecně. Takový mariášek… 

Pro děti se k pexesu může přidat karetní hra „Černý Petr“, neříkejte že neznáte. My jako děti hráli s kartami hru „Howgh“ a „Záhadu hlavolamu“. Ta první měla karty s obrázky indiánů a ta druhá zase vše kolem Rychlých šípů. Pravidla již samozřejmě nevím. Ty karty jsem už nikdy v životě nehrál, jen jsem je zahlédl na internetu.  

Nu, zkuste si zavzpomínat co jste hráli jako děti vy a co nyní hrají děti vaše. Možná to bude velmi zajímavé srovnání.  

Už v dávném pravěku se jistě lidé bavili. Asi se jen neví jak. Šachy to asi nebyly a tím méně stolní tenis. Ale třeba nějaké hry s kostmi, tuším jsem někde něco podobného četl. Zdroj neuvádím, neboť tento článeček si nedělá čáku být odborný, ale má spíše pobavit. 

Hrálo se už ve starém Římě, předtím v Číně a vůbec po celém světě. Jen se o tom nedochovaly žádné záznamy. Což je ovšem tak trošku škoda. Ale nechme dějepravy a podívejme se do současnosti. 

V této době máme her tolik, že je nelze spočítat. Když pominu ty na počítačích, tak jen deskových je obrovská spousta a další přibývají. Kdysi se hrávaly šachy a halma a další hry už byly víceméně záležitostí krajů. Ačkoli je možné, že například „Ovce a vlci“ se hráli i jinde než na Ostravsku, jen to mělo jiný název. A možná drobátko jiná pravidla, hrací deska však zůstala. Já jsem viděl variantu jen s jedním vlkem a moc zábavná nebyla. Možná znáte pod názvem „Ovčinec“, nebo ještě jinak.

To se narýsovaly čtyři čtverce do kříže, takže uprostřed vznikl čtverec pátý. Pak se to šikmo protnulo čarami, po kterých se pohybovala hrací figurka, obyčejné knoflíky nebo desetníky. Horní řady obsadily ovce, na spodní byli dva vlci. Ovce se měly dostat shora dolů, vlci je měli žrát. Ale abych nepsal jen o jedné hře. Hry nejsou jen deskové, širší pojem by byl hry stolní, jako domino, mikádo, bierki, různá pexesa, nebo karetní hry všeobecně. Takový mariášek… 

Pro děti se k pexesu může přidat karetní hra „Černý Petr“, neříkejte že neznáte. My jako děti hráli s kartami hru „Howgh“ a „Záhadu hlavolamu“. Ta první měla karty s obrázky indiánů a ta druhá zase vše kolem Rychlých šípů. Pravidla již samozřejmě nevím. Ty karty jsem už nikdy v životě nehrál, jen jsem je zahlédl na internetu.  

Nu, zkuste si zavzpomínat co jste hráli jako děti vy a co nyní hrají děti vaše. Možná to bude velmi zajímavé srovnání.  

Už v dávném pravěku se jistě lidé bavili. Asi se jen neví jak. Šachy to asi nebyly a tím méně stolní tenis. Ale třeba nějaké hry s kostmi, tuším jsem někde něco podobného četl. Zdroj neuvádím, neboť tento článeček si nedělá čáku být odborný, ale má spíše pobavit. 

Hrálo se už ve starém Římě, předtím v Číně a vůbec po celém světě. Jen se o tom nedochovaly žádné záznamy. Což je ovšem tak trošku škoda. Ale nechme dějepravy a podívejme se do současnosti. 

V této době máme her tolik, že je nelze spočítat. Když pominu ty na počítačích, tak jen deskových je obrovská spousta a další přibývají. Kdysi se hrávaly šachy a halma a další hry už byly víceméně záležitostí krajů. Ačkoli je možné, že například „Ovce a vlci“ se hráli i jinde než na Ostravsku, jen to mělo jiný název. A možná drobátko jiná pravidla, hrací deska však zůstala. Já jsem viděl variantu jen s jedním vlkem a moc zábavná nebyla. Možná znáte pod názvem „Ovčinec“, nebo ještě jinak.

To se narýsovaly čtyři čtverce do kříže, takže uprostřed vznikl čtverec pátý. Pak se to šikmo protnulo čarami, po kterých se pohybovala hrací figurka, obyčejné knoflíky nebo desetníky. Horní řady obsadily ovce, na spodní byli dva vlci. Ovce se měly dostat shora dolů, vlci je měli žrát. Ale abych nepsal jen o jedné hře. Hry nejsou jen deskové, širší pojem by byl hry stolní, jako domino, mikádo, bierki, různá pexesa, nebo karetní hry všeobecně. Takový mariášek… 

Pro děti se k pexesu může přidat karetní hra „Černý Petr“, neříkejte že neznáte. My jako děti hráli s kartami hru „Howgh“ a „Záhadu hlavolamu“. Ta první měla karty s obrázky indiánů a ta druhá zase vše kolem Rychlých šípů. Pravidla již samozřejmě nevím. Ty karty jsem už nikdy v životě nehrál, jen jsem je zahlédl na internetu.  

Nu, zkuste si zavzpomínat co jste hráli jako děti vy a co nyní hrají děti vaše. Možná to bude velmi zajímavé srovnání.  

Málokterá žena projde ve městě jen tak kolem výkladu textilní galanterie. Mladší ročníky mají možná radši drogerii a parfumerii, ale ženy, které baví šití, háčkování, pletení, vyšívaní a další ruční práce v tomhle tom směru, ty textilní galanterie přímo zbožňují. A nejen výklady, určitě vejdou i dovnitř.

Textilní galanterie, to jsou především látky. Výhodou je, že i když je obchůdek s obsluhou, na látky si můžete sahat. Bavlna, hedvábí, ale i flanel nebo záclony, to všechno so můžete osahat, pomačkat, zkoušet, jak by vypadaly šaty nebo sukně, to jsou drobnosti, které často rozhodnou, zda si látku koupíte nebo ne.

O něco horší to mají ženy, které rády háčkují a pletou. I když bude textilní galanterie samoobsluha, prodavačky vás budou hlídat, abyste na vystavené vlny nesahaly. Jenže jak potom poznat, zda vlna „kouše“ nebo je příjemná na omak. Pokud vás nenechají si zboží osahat, to už si můžete vlny a příze koupit i přes internet, kde vás to vyjde často levněji. Pochopitelně prodej přímo ze skladu je levnější, třeba textilní galanterie https://www.prima-obchod.cz/produkty/textilni-galanterie nabízí široký výběr. Pokud si ale chcete vlnu nejprve prohlédnout, musíte do kamenného obchodu, jeho nabídka ale bude určitě menší než ta na internetu.

Textilní galanterie to je také řada drobností. Jehly, knoflíky, zipy, spony, vše, co potřebujete k ušití oblečení, šatů, sukní, halenek, nebo k upletení svetru. Textilní galanterie je pro ženy něco jako železářství nebo hobby market pro muže. Mnohdy se tam jdeme jenom kouknout a odcházíme s plnou taškou věcí, které jsme vlastně nechtěli, ale které najednou nutně potřebujeme. Znáte to z vlastní zkušenosti, máte svou oblíbenou textilní galanterii, kolem které neumíte jen tak projít, ale vždy nakouknete dovnitř? Určitě nejste sama a není se za co stydět.

Málokterá žena projde ve městě jen tak kolem výkladu textilní galanterie. Mladší ročníky mají možná radši drogerii a parfumerii, ale ženy, které baví šití, háčkování, pletení, vyšívaní a další ruční práce v tomhle tom směru, ty textilní galanterie přímo zbožňují. A nejen výklady, určitě vejdou i dovnitř.

Textilní galanterie, to jsou především látky. Výhodou je, že i když je obchůdek s obsluhou, na látky si můžete sahat. Bavlna, hedvábí, ale i flanel nebo záclony, to všechno so můžete osahat, pomačkat, zkoušet, jak by vypadaly šaty nebo sukně, to jsou drobnosti, které často rozhodnou, zda si látku koupíte nebo ne.

O něco horší to mají ženy, které rády háčkují a pletou. I když bude textilní galanterie samoobsluha, prodavačky vás budou hlídat, abyste na vystavené vlny nesahaly. Jenže jak potom poznat, zda vlna „kouše“ nebo je příjemná na omak. Pokud vás nenechají si zboží osahat, to už si můžete vlny a příze koupit i přes internet, kde vás to vyjde často levněji. Pochopitelně prodej přímo ze skladu je levnější, třeba textilní galanterie https://www.prima-obchod.cz/produkty/textilni-galanterie nabízí široký výběr. Pokud si ale chcete vlnu nejprve prohlédnout, musíte do kamenného obchodu, jeho nabídka ale bude určitě menší než ta na internetu.

Textilní galanterie to je také řada drobností. Jehly, knoflíky, zipy, spony, vše, co potřebujete k ušití oblečení, šatů, sukní, halenek, nebo k upletení svetru. Textilní galanterie je pro ženy něco jako železářství nebo hobby market pro muže. Mnohdy se tam jdeme jenom kouknout a odcházíme s plnou taškou věcí, které jsme vlastně nechtěli, ale které najednou nutně potřebujeme. Znáte to z vlastní zkušenosti, máte svou oblíbenou textilní galanterii, kolem které neumíte jen tak projít, ale vždy nakouknete dovnitř? Určitě nejste sama a není se za co stydět.

Málokterá žena projde ve městě jen tak kolem výkladu textilní galanterie. Mladší ročníky mají možná radši drogerii a parfumerii, ale ženy, které baví šití, háčkování, pletení, vyšívaní a další ruční práce v tomhle tom směru, ty textilní galanterie přímo zbožňují. A nejen výklady, určitě vejdou i dovnitř.

Textilní galanterie, to jsou především látky. Výhodou je, že i když je obchůdek s obsluhou, na látky si můžete sahat. Bavlna, hedvábí, ale i flanel nebo záclony, to všechno so můžete osahat, pomačkat, zkoušet, jak by vypadaly šaty nebo sukně, to jsou drobnosti, které často rozhodnou, zda si látku koupíte nebo ne.

O něco horší to mají ženy, které rády háčkují a pletou. I když bude textilní galanterie samoobsluha, prodavačky vás budou hlídat, abyste na vystavené vlny nesahaly. Jenže jak potom poznat, zda vlna „kouše“ nebo je příjemná na omak. Pokud vás nenechají si zboží osahat, to už si můžete vlny a příze koupit i přes internet, kde vás to vyjde často levněji. Pochopitelně prodej přímo ze skladu je levnější, třeba textilní galanterie https://www.prima-obchod.cz/produkty/textilni-galanterie nabízí široký výběr. Pokud si ale chcete vlnu nejprve prohlédnout, musíte do kamenného obchodu, jeho nabídka ale bude určitě menší než ta na internetu.

Textilní galanterie to je také řada drobností. Jehly, knoflíky, zipy, spony, vše, co potřebujete k ušití oblečení, šatů, sukní, halenek, nebo k upletení svetru. Textilní galanterie je pro ženy něco jako železářství nebo hobby market pro muže. Mnohdy se tam jdeme jenom kouknout a odcházíme s plnou taškou věcí, které jsme vlastně nechtěli, ale které najednou nutně potřebujeme. Znáte to z vlastní zkušenosti, máte svou oblíbenou textilní galanterii, kolem které neumíte jen tak projít, ale vždy nakouknete dovnitř? Určitě nejste sama a není se za co stydět.