Blog

Pokud si chce dnes člověk půjčit peníze, je kolem něj zaručeně habaděj poskytovatelů, kteří jsou k dispozici. Ale kteří ho také nejednou (a třeba hned na začátku) odmítnou, nevyhoví jeho potřebám.
Je to prosté. Aby si totiž člověk mohl někde peníze půjčit, musí v první řadě vzbuzovat důvěru. Někomu, kdo nevypadá, že by byl půjčené peníze schopen vrátit, se logicky pokud možno nepůjčuje.
A když člověk na první pohled moc nevzbuzuje důvěru, ale přesto by půjčku rád svědomitě splácel, jenom kdyby ji dostal? Když má dejme tomu jenom příliš nízké příjmy a navíc možná i nějaký ten záznam v registrech dlužníků?
Někdo takový musí hledat tak dlouho, až mu padne do oka hypotéka bez registru. Protože to je nejednou i ten jediný způsob, jak může dotyčný půjčky dosáhnout. Tento produkt je právě jako dělaný pro ty, kdo mají vážné finanční problémy, ale nehodlají je řešit na cizí úkor, nechtějí si půjčit a už nevrátit.
Aby někdo získal takovouto hypotéku, musí splňovat vlastně jenom naprosté minimum podmínek. Musí:

• mít nemovitost, kterou by mohl poskytnout jako záruku za to, že vše půjčené i s úroky řádně vrátí,
• mít alespoň takový příjem, který mu umožní splácet alespoň ty nejnižší možné splátky, jaké mu v tom kterém případě dokáže flexibilní nebankovní poskytovatel nastavit,
• mít nanejvýš takový záznam v registrech dlužníků, který nepředstavuje ohrožení budoucího splácení.

Takový člověk prostě vyplní jednoduchý formulář na internetu, pošle poskytovateli e-mailem požadované snímky nemovitost, již hodlá nabídnout jako záruku, pak vyčká, až s ním záhy projednají všechny podrobnosti, podepíší smlouvu a poskytnou peníze. Jichž může být i docela dost, až sedmdesát procent odhadní ceny oné zastavované nemovitosti, a jež lze splácet klidně i po hodně dlouhou dobu po zanedbatelných splátkách. Nebo je naopak splatit i kdykoliv předčasně.
A to nejsou ani zdaleka jediné přednosti této půjčky. Dost možná té jediné, již mohou získat i lidé s velkými problémy. Na které by se jinde vykašlali.

Pokud si chce dnes člověk půjčit peníze, je kolem něj zaručeně habaděj poskytovatelů, kteří jsou k dispozici. Ale kteří ho také nejednou (a třeba hned na začátku) odmítnou, nevyhoví jeho potřebám.
Je to prosté. Aby si totiž člověk mohl někde peníze půjčit, musí v první řadě vzbuzovat důvěru. Někomu, kdo nevypadá, že by byl půjčené peníze schopen vrátit, se logicky pokud možno nepůjčuje.
A když člověk na první pohled moc nevzbuzuje důvěru, ale přesto by půjčku rád svědomitě splácel, jenom kdyby ji dostal? Když má dejme tomu jenom příliš nízké příjmy a navíc možná i nějaký ten záznam v registrech dlužníků?
Někdo takový musí hledat tak dlouho, až mu padne do oka hypotéka bez registru. Protože to je nejednou i ten jediný způsob, jak může dotyčný půjčky dosáhnout. Tento produkt je právě jako dělaný pro ty, kdo mají vážné finanční problémy, ale nehodlají je řešit na cizí úkor, nechtějí si půjčit a už nevrátit.
Aby někdo získal takovouto hypotéku, musí splňovat vlastně jenom naprosté minimum podmínek. Musí:

• mít nemovitost, kterou by mohl poskytnout jako záruku za to, že vše půjčené i s úroky řádně vrátí,
• mít alespoň takový příjem, který mu umožní splácet alespoň ty nejnižší možné splátky, jaké mu v tom kterém případě dokáže flexibilní nebankovní poskytovatel nastavit,
• mít nanejvýš takový záznam v registrech dlužníků, který nepředstavuje ohrožení budoucího splácení.

Takový člověk prostě vyplní jednoduchý formulář na internetu, pošle poskytovateli e-mailem požadované snímky nemovitost, již hodlá nabídnout jako záruku, pak vyčká, až s ním záhy projednají všechny podrobnosti, podepíší smlouvu a poskytnou peníze. Jichž může být i docela dost, až sedmdesát procent odhadní ceny oné zastavované nemovitosti, a jež lze splácet klidně i po hodně dlouhou dobu po zanedbatelných splátkách. Nebo je naopak splatit i kdykoliv předčasně.
A to nejsou ani zdaleka jediné přednosti této půjčky. Dost možná té jediné, již mohou získat i lidé s velkými problémy. Na které by se jinde vykašlali.

Pokud si chce dnes člověk půjčit peníze, je kolem něj zaručeně habaděj poskytovatelů, kteří jsou k dispozici. Ale kteří ho také nejednou (a třeba hned na začátku) odmítnou, nevyhoví jeho potřebám.
Je to prosté. Aby si totiž člověk mohl někde peníze půjčit, musí v první řadě vzbuzovat důvěru. Někomu, kdo nevypadá, že by byl půjčené peníze schopen vrátit, se logicky pokud možno nepůjčuje.
A když člověk na první pohled moc nevzbuzuje důvěru, ale přesto by půjčku rád svědomitě splácel, jenom kdyby ji dostal? Když má dejme tomu jenom příliš nízké příjmy a navíc možná i nějaký ten záznam v registrech dlužníků?
Někdo takový musí hledat tak dlouho, až mu padne do oka hypotéka bez registru. Protože to je nejednou i ten jediný způsob, jak může dotyčný půjčky dosáhnout. Tento produkt je právě jako dělaný pro ty, kdo mají vážné finanční problémy, ale nehodlají je řešit na cizí úkor, nechtějí si půjčit a už nevrátit.
Aby někdo získal takovouto hypotéku, musí splňovat vlastně jenom naprosté minimum podmínek. Musí:

• mít nemovitost, kterou by mohl poskytnout jako záruku za to, že vše půjčené i s úroky řádně vrátí,
• mít alespoň takový příjem, který mu umožní splácet alespoň ty nejnižší možné splátky, jaké mu v tom kterém případě dokáže flexibilní nebankovní poskytovatel nastavit,
• mít nanejvýš takový záznam v registrech dlužníků, který nepředstavuje ohrožení budoucího splácení.

Takový člověk prostě vyplní jednoduchý formulář na internetu, pošle poskytovateli e-mailem požadované snímky nemovitost, již hodlá nabídnout jako záruku, pak vyčká, až s ním záhy projednají všechny podrobnosti, podepíší smlouvu a poskytnou peníze. Jichž může být i docela dost, až sedmdesát procent odhadní ceny oné zastavované nemovitosti, a jež lze splácet klidně i po hodně dlouhou dobu po zanedbatelných splátkách. Nebo je naopak splatit i kdykoliv předčasně.
A to nejsou ani zdaleka jediné přednosti této půjčky. Dost možná té jediné, již mohou získat i lidé s velkými problémy. Na které by se jinde vykašlali.

Jak prý tiskovina Harvard Business Review v jednom ze svých článků zveřejnila, milí a laskaví muži nepracují ani zdaleka tak dobře jako ti přesně opační. Jakási profesorka ekonomie na Kodaňské univerzitě má za to, že milejší a přátelštější muži ve věkové kategorii nad třicet let vydělávají dokonce výrazně méně než ostatní a nejvíce patrné to je mezi čtyřicítkou a šedesátkou. Jde prý o více než čtvrtmilionový rozdíl, navíc vyjádřený v amerických dolarech.

Na větší peníze si pak prý přijdou i ti muži, kteří jsou extrovertní a svědomití; u těch je rozdíl mezi nimi a jejich protějšky dokonce ještě daleko větší, šestisettisícový.
A co prý představuje největší vliv na příjmy, to jsou svědomitost, extroverze a nepříliš vysoká vlídnost u vysoce vzdělaných zaměstnanců, tedy bakalářů, magistrů a doktorů.
Tak je tomu údajně u mužů. A co u žen?
Jakkoliv už ve světě vesměs zakořenila emancipace, přiznává dotyčná autorka, že u žen se o vztahu jejich vlastností a příjmů dosud neví. Protože studie, o niž se tato dáma opírá, už má svoje léta, započata prý byla v roce 1920, kdy byly pracovní příležitosti pro ženy ještě notně omezené a tyto zkrátka tak dobře zkoumány být nemohly a nebyly.
A tak se prý ví jenom to, že . Že zkrátka vlídnost po třicítce mužům škodí, přinejmenším na výplatní pásce. Slušný chlap má prý prostě smůlu, protože navrch mají ti druzí, od průbojných jedinců až po pořádné křiváky.
Říká se, že peníze jsou až na prvním místě, a proto by možná to, co tu zaznělo, nemělo být bráno na lehkou váhu. Možná bychom se měli stát do jednoho průbojnými drzouny, kteří si to své prostě a jednoduše urvou, abychom se měli.

Ale jakkoliv to jednoznačně vyznívá tak, jak to vyznívá, a jakkoliv jsem pochopitelně i já na peníze, jichž bych chtěl mít víc a víc, přesto se domnívám, že by tomu tak být nemělo. A věřím, že by mi v tom neprozkoumané ženy daly za pravdu. Protože prachatý chlap je jistě zajímavý, ale žít s někým takovým…
To už bude určitě věru lepší život po boku nějakého slušného chlapa. Byť za cenu toho, že přinese domů možná o čtvrt milionu v americké měně méně.
Nemyslíte?

Jak prý tiskovina Harvard Business Review v jednom ze svých článků zveřejnila, milí a laskaví muži nepracují ani zdaleka tak dobře jako ti přesně opační. Jakási profesorka ekonomie na Kodaňské univerzitě má za to, že milejší a přátelštější muži ve věkové kategorii nad třicet let vydělávají dokonce výrazně méně než ostatní a nejvíce patrné to je mezi čtyřicítkou a šedesátkou. Jde prý o více než čtvrtmilionový rozdíl, navíc vyjádřený v amerických dolarech.

Na větší peníze si pak prý přijdou i ti muži, kteří jsou extrovertní a svědomití; u těch je rozdíl mezi nimi a jejich protějšky dokonce ještě daleko větší, šestisettisícový.
A co prý představuje největší vliv na příjmy, to jsou svědomitost, extroverze a nepříliš vysoká vlídnost u vysoce vzdělaných zaměstnanců, tedy bakalářů, magistrů a doktorů.
Tak je tomu údajně u mužů. A co u žen?
Jakkoliv už ve světě vesměs zakořenila emancipace, přiznává dotyčná autorka, že u žen se o vztahu jejich vlastností a příjmů dosud neví. Protože studie, o niž se tato dáma opírá, už má svoje léta, započata prý byla v roce 1920, kdy byly pracovní příležitosti pro ženy ještě notně omezené a tyto zkrátka tak dobře zkoumány být nemohly a nebyly.
A tak se prý ví jenom to, že . Že zkrátka vlídnost po třicítce mužům škodí, přinejmenším na výplatní pásce. Slušný chlap má prý prostě smůlu, protože navrch mají ti druzí, od průbojných jedinců až po pořádné křiváky.
Říká se, že peníze jsou až na prvním místě, a proto by možná to, co tu zaznělo, nemělo být bráno na lehkou váhu. Možná bychom se měli stát do jednoho průbojnými drzouny, kteří si to své prostě a jednoduše urvou, abychom se měli.

Ale jakkoliv to jednoznačně vyznívá tak, jak to vyznívá, a jakkoliv jsem pochopitelně i já na peníze, jichž bych chtěl mít víc a víc, přesto se domnívám, že by tomu tak být nemělo. A věřím, že by mi v tom neprozkoumané ženy daly za pravdu. Protože prachatý chlap je jistě zajímavý, ale žít s někým takovým…
To už bude určitě věru lepší život po boku nějakého slušného chlapa. Byť za cenu toho, že přinese domů možná o čtvrt milionu v americké měně méně.
Nemyslíte?

Jak prý tiskovina Harvard Business Review v jednom ze svých článků zveřejnila, milí a laskaví muži nepracují ani zdaleka tak dobře jako ti přesně opační. Jakási profesorka ekonomie na Kodaňské univerzitě má za to, že milejší a přátelštější muži ve věkové kategorii nad třicet let vydělávají dokonce výrazně méně než ostatní a nejvíce patrné to je mezi čtyřicítkou a šedesátkou. Jde prý o více než čtvrtmilionový rozdíl, navíc vyjádřený v amerických dolarech.

Na větší peníze si pak prý přijdou i ti muži, kteří jsou extrovertní a svědomití; u těch je rozdíl mezi nimi a jejich protějšky dokonce ještě daleko větší, šestisettisícový.
A co prý představuje největší vliv na příjmy, to jsou svědomitost, extroverze a nepříliš vysoká vlídnost u vysoce vzdělaných zaměstnanců, tedy bakalářů, magistrů a doktorů.
Tak je tomu údajně u mužů. A co u žen?
Jakkoliv už ve světě vesměs zakořenila emancipace, přiznává dotyčná autorka, že u žen se o vztahu jejich vlastností a příjmů dosud neví. Protože studie, o niž se tato dáma opírá, už má svoje léta, započata prý byla v roce 1920, kdy byly pracovní příležitosti pro ženy ještě notně omezené a tyto zkrátka tak dobře zkoumány být nemohly a nebyly.
A tak se prý ví jenom to, že . Že zkrátka vlídnost po třicítce mužům škodí, přinejmenším na výplatní pásce. Slušný chlap má prý prostě smůlu, protože navrch mají ti druzí, od průbojných jedinců až po pořádné křiváky.
Říká se, že peníze jsou až na prvním místě, a proto by možná to, co tu zaznělo, nemělo být bráno na lehkou váhu. Možná bychom se měli stát do jednoho průbojnými drzouny, kteří si to své prostě a jednoduše urvou, abychom se měli.

Ale jakkoliv to jednoznačně vyznívá tak, jak to vyznívá, a jakkoliv jsem pochopitelně i já na peníze, jichž bych chtěl mít víc a víc, přesto se domnívám, že by tomu tak být nemělo. A věřím, že by mi v tom neprozkoumané ženy daly za pravdu. Protože prachatý chlap je jistě zajímavý, ale žít s někým takovým…
To už bude určitě věru lepší život po boku nějakého slušného chlapa. Byť za cenu toho, že přinese domů možná o čtvrt milionu v americké měně méně.
Nemyslíte?

Jak prý tiskovina Harvard Business Review v jednom ze svých článků zveřejnila, milí a laskaví muži nepracují ani zdaleka tak dobře jako ti přesně opační. Jakási profesorka ekonomie na Kodaňské univerzitě má za to, že milejší a přátelštější muži ve věkové kategorii nad třicet let vydělávají dokonce výrazně méně než ostatní a nejvíce patrné to je mezi čtyřicítkou a šedesátkou. Jde prý o více než čtvrtmilionový rozdíl, navíc vyjádřený v amerických dolarech.

Na větší peníze si pak prý přijdou i ti muži, kteří jsou extrovertní a svědomití; u těch je rozdíl mezi nimi a jejich protějšky dokonce ještě daleko větší, šestisettisícový.
A co prý představuje největší vliv na příjmy, to jsou svědomitost, extroverze a nepříliš vysoká vlídnost u vysoce vzdělaných zaměstnanců, tedy bakalářů, magistrů a doktorů.
Tak je tomu údajně u mužů. A co u žen?
Jakkoliv už ve světě vesměs zakořenila emancipace, přiznává dotyčná autorka, že u žen se o vztahu jejich vlastností a příjmů dosud neví. Protože studie, o niž se tato dáma opírá, už má svoje léta, započata prý byla v roce 1920, kdy byly pracovní příležitosti pro ženy ještě notně omezené a tyto zkrátka tak dobře zkoumány být nemohly a nebyly.
A tak se prý ví jenom to, že . Že zkrátka vlídnost po třicítce mužům škodí, přinejmenším na výplatní pásce. Slušný chlap má prý prostě smůlu, protože navrch mají ti druzí, od průbojných jedinců až po pořádné křiváky.
Říká se, že peníze jsou až na prvním místě, a proto by možná to, co tu zaznělo, nemělo být bráno na lehkou váhu. Možná bychom se měli stát do jednoho průbojnými drzouny, kteří si to své prostě a jednoduše urvou, abychom se měli.

Ale jakkoliv to jednoznačně vyznívá tak, jak to vyznívá, a jakkoliv jsem pochopitelně i já na peníze, jichž bych chtěl mít víc a víc, přesto se domnívám, že by tomu tak být nemělo. A věřím, že by mi v tom neprozkoumané ženy daly za pravdu. Protože prachatý chlap je jistě zajímavý, ale žít s někým takovým…
To už bude určitě věru lepší život po boku nějakého slušného chlapa. Byť za cenu toho, že přinese domů možná o čtvrt milionu v americké měně méně.
Nemyslíte?

Jak prý tiskovina Harvard Business Review v jednom ze svých článků zveřejnila, milí a laskaví muži nepracují ani zdaleka tak dobře jako ti přesně opační. Jakási profesorka ekonomie na Kodaňské univerzitě má za to, že milejší a přátelštější muži ve věkové kategorii nad třicet let vydělávají dokonce výrazně méně než ostatní a nejvíce patrné to je mezi čtyřicítkou a šedesátkou. Jde prý o více než čtvrtmilionový rozdíl, navíc vyjádřený v amerických dolarech.

Na větší peníze si pak prý přijdou i ti muži, kteří jsou extrovertní a svědomití; u těch je rozdíl mezi nimi a jejich protějšky dokonce ještě daleko větší, šestisettisícový.
A co prý představuje největší vliv na příjmy, to jsou svědomitost, extroverze a nepříliš vysoká vlídnost u vysoce vzdělaných zaměstnanců, tedy bakalářů, magistrů a doktorů.
Tak je tomu údajně u mužů. A co u žen?
Jakkoliv už ve světě vesměs zakořenila emancipace, přiznává dotyčná autorka, že u žen se o vztahu jejich vlastností a příjmů dosud neví. Protože studie, o niž se tato dáma opírá, už má svoje léta, započata prý byla v roce 1920, kdy byly pracovní příležitosti pro ženy ještě notně omezené a tyto zkrátka tak dobře zkoumány být nemohly a nebyly.
A tak se prý ví jenom to, že . Že zkrátka vlídnost po třicítce mužům škodí, přinejmenším na výplatní pásce. Slušný chlap má prý prostě smůlu, protože navrch mají ti druzí, od průbojných jedinců až po pořádné křiváky.
Říká se, že peníze jsou až na prvním místě, a proto by možná to, co tu zaznělo, nemělo být bráno na lehkou váhu. Možná bychom se měli stát do jednoho průbojnými drzouny, kteří si to své prostě a jednoduše urvou, abychom se měli.

Ale jakkoliv to jednoznačně vyznívá tak, jak to vyznívá, a jakkoliv jsem pochopitelně i já na peníze, jichž bych chtěl mít víc a víc, přesto se domnívám, že by tomu tak být nemělo. A věřím, že by mi v tom neprozkoumané ženy daly za pravdu. Protože prachatý chlap je jistě zajímavý, ale žít s někým takovým…
To už bude určitě věru lepší život po boku nějakého slušného chlapa. Byť za cenu toho, že přinese domů možná o čtvrt milionu v americké měně méně.
Nemyslíte?

Jak prý tiskovina Harvard Business Review v jednom ze svých článků zveřejnila, milí a laskaví muži nepracují ani zdaleka tak dobře jako ti přesně opační. Jakási profesorka ekonomie na Kodaňské univerzitě má za to, že milejší a přátelštější muži ve věkové kategorii nad třicet let vydělávají dokonce výrazně méně než ostatní a nejvíce patrné to je mezi čtyřicítkou a šedesátkou. Jde prý o více než čtvrtmilionový rozdíl, navíc vyjádřený v amerických dolarech.

Na větší peníze si pak prý přijdou i ti muži, kteří jsou extrovertní a svědomití; u těch je rozdíl mezi nimi a jejich protějšky dokonce ještě daleko větší, šestisettisícový.
A co prý představuje největší vliv na příjmy, to jsou svědomitost, extroverze a nepříliš vysoká vlídnost u vysoce vzdělaných zaměstnanců, tedy bakalářů, magistrů a doktorů.
Tak je tomu údajně u mužů. A co u žen?
Jakkoliv už ve světě vesměs zakořenila emancipace, přiznává dotyčná autorka, že u žen se o vztahu jejich vlastností a příjmů dosud neví. Protože studie, o niž se tato dáma opírá, už má svoje léta, započata prý byla v roce 1920, kdy byly pracovní příležitosti pro ženy ještě notně omezené a tyto zkrátka tak dobře zkoumány být nemohly a nebyly.
A tak se prý ví jenom to, že . Že zkrátka vlídnost po třicítce mužům škodí, přinejmenším na výplatní pásce. Slušný chlap má prý prostě smůlu, protože navrch mají ti druzí, od průbojných jedinců až po pořádné křiváky.
Říká se, že peníze jsou až na prvním místě, a proto by možná to, co tu zaznělo, nemělo být bráno na lehkou váhu. Možná bychom se měli stát do jednoho průbojnými drzouny, kteří si to své prostě a jednoduše urvou, abychom se měli.

Ale jakkoliv to jednoznačně vyznívá tak, jak to vyznívá, a jakkoliv jsem pochopitelně i já na peníze, jichž bych chtěl mít víc a víc, přesto se domnívám, že by tomu tak být nemělo. A věřím, že by mi v tom neprozkoumané ženy daly za pravdu. Protože prachatý chlap je jistě zajímavý, ale žít s někým takovým…
To už bude určitě věru lepší život po boku nějakého slušného chlapa. Byť za cenu toho, že přinese domů možná o čtvrt milionu v americké měně méně.
Nemyslíte?

Jak prý tiskovina Harvard Business Review v jednom ze svých článků zveřejnila, milí a laskaví muži nepracují ani zdaleka tak dobře jako ti přesně opační. Jakási profesorka ekonomie na Kodaňské univerzitě má za to, že milejší a přátelštější muži ve věkové kategorii nad třicet let vydělávají dokonce výrazně méně než ostatní a nejvíce patrné to je mezi čtyřicítkou a šedesátkou. Jde prý o více než čtvrtmilionový rozdíl, navíc vyjádřený v amerických dolarech.

Na větší peníze si pak prý přijdou i ti muži, kteří jsou extrovertní a svědomití; u těch je rozdíl mezi nimi a jejich protějšky dokonce ještě daleko větší, šestisettisícový.
A co prý představuje největší vliv na příjmy, to jsou svědomitost, extroverze a nepříliš vysoká vlídnost u vysoce vzdělaných zaměstnanců, tedy bakalářů, magistrů a doktorů.
Tak je tomu údajně u mužů. A co u žen?
Jakkoliv už ve světě vesměs zakořenila emancipace, přiznává dotyčná autorka, že u žen se o vztahu jejich vlastností a příjmů dosud neví. Protože studie, o niž se tato dáma opírá, už má svoje léta, započata prý byla v roce 1920, kdy byly pracovní příležitosti pro ženy ještě notně omezené a tyto zkrátka tak dobře zkoumány být nemohly a nebyly.
A tak se prý ví jenom to, že . Že zkrátka vlídnost po třicítce mužům škodí, přinejmenším na výplatní pásce. Slušný chlap má prý prostě smůlu, protože navrch mají ti druzí, od průbojných jedinců až po pořádné křiváky.
Říká se, že peníze jsou až na prvním místě, a proto by možná to, co tu zaznělo, nemělo být bráno na lehkou váhu. Možná bychom se měli stát do jednoho průbojnými drzouny, kteří si to své prostě a jednoduše urvou, abychom se měli.

Ale jakkoliv to jednoznačně vyznívá tak, jak to vyznívá, a jakkoliv jsem pochopitelně i já na peníze, jichž bych chtěl mít víc a víc, přesto se domnívám, že by tomu tak být nemělo. A věřím, že by mi v tom neprozkoumané ženy daly za pravdu. Protože prachatý chlap je jistě zajímavý, ale žít s někým takovým…
To už bude určitě věru lepší život po boku nějakého slušného chlapa. Byť za cenu toho, že přinese domů možná o čtvrt milionu v americké měně méně.
Nemyslíte?