Každý člověk na světě potřebuje někoho milovat nebo být milován. Láska je přirozená věc, která do našich životů zasahuje. To je jasné. Proto ji potřebujeme úplně všichni, a to hlavně proto, že jsme na ni zvyklí odmalička, jak jsme byli malí, tak jsme ji prvotně dostávali od rodičů a svých blízkých, kteří si nás chovali a říkali, jak jsme krásné miminko. Všichni se na nás koukali, prohlíželi si nás a rozplývali se nad tím, jak krásné dítě jsme, i když jsme vypadali jako brambora. Je to normální, všichni mají rádi miminka proto, že jsou naprosto nevinná a nic nikomu neudělala. Toto bylo naše první setkání s láskou a bez něj a péče ostatních bychom na tom nebyli tak, jak na tom jsme teď.
Kdyby se o nás naši blízcí nestarali, umřeli bychom a zde je úplně jasné, že každý potřebuje kolem sebe mít někoho, kdo se o nás postará a kdo nás bude mít rád, protože říká se, že i když teď nikoho nepotřebujeme, jak budeme staří, zase se to otočí a budeme pomoc potřebovat víc než nikdy a budeme taková přerostlá mimina, která se bez ostatních neobejdou. Je to smutné, ale takhle hold funguje život a už to takto chodí. To je normální.
Lásku všichni potřebujeme, o tom jsme se dočetli výše. Ale umíme i milovat? Jasně, že umíme. A právě zase už od miminka, protože my jsme ty lidi, kteří se o nás starali milovali, a tak jsme už od malička, už od miminka zvyklí lásku vracet. Milovali jsme, když jsme uslyšeli hlas člověka, který nás devět měsíců nosil pod srdcem a tak dále. Rádi jsme se smáli na okolí a na lidi, které jsme milovali. Je tedy možné milovat. Vlastně je to nutné, protože pokud to potřebujeme my, potřebují to od nás i ostatní, a tak jim tu lásku musíme vracet. Někdy se stane, že se láska nevrátí vám od člověka, kterému jste ji dali, a to je v pořádku. Protože se vám zase vrátí od člověka, kterému jste ji nedali vy a tak dále, funguje to pořád a pořád dokola.