Blog

Infekční rýmu, která dokáže pěkně potrápit, způsobují jak viry, tak bakterie. Inkubační doba trvá od jednoho do tří dnů a prochladnutí bývá jejím spouštěčem. Snižuje imunitu a vzniklý zánět uvnitř nosu a nosních dutin vykoná své. Jak si ulevit a co na rýmu platí, aby se předpokládané sedmidenní trápení neprotahovalo a vy jste se zbavili nejen hlenů, ale rovněž kašle, který nachlazení doprovází. Zvýšenou teplotu, která se rovněž přidruží, je potřeba snižovat hned od počátku. K postupnému uvolňování nosu je potřeba zajistit dostatek papírových kapesníčků, jejichž pomocí se dostanou viry a bakterie z těla ven.

Éterickými oleji je možné masáží v oblasti nosu a spánků a rovněž inhalací bylinnou parní lázní, dýchacím cestám ulevit. Sice nepříliš oblíbené je proplachování nosu slaným roztokem. Přestože tato procedura vyžaduje určitou zdatnost, funguje. Z domácích receptur našich babiček je první pomocí při nachlazení silný domácí vývar. Z kostí, masa, zeleniny a koření. Cibulový sirup lze rovněž vyrobit doma. Nakrájená cibulová kolečka se zalijí medem a po odležení se tato medicína po lžičkách užívá. Pokud je k dispozici klasická vana, stačí ji naplnit horkou vodou, do které se nechají vyluhovat smrkové silice, tea tree olej či eukalypt a prohřát v ní celé tělo. Poté přeběhnout do vyhřáté postele. Ve které pod peřinou virózu vypotíte.

V současné době se do popředí zájmu při léčbě rýmy dostal Rýmovník. Nenápadná, rychle rostoucí bylinka, která je oblíbená nejen pro své léčivé účinky, ale pokud je pěstována v domácnosti, odpuzuje hmyz. Má ráda dostatek světla a tak nejvíce prospívá na parapetu oken na jižní straně domu. Přivonět si k ní je velice příjemné. Ucítíte meduňku, mátu, někdo i kafr. Rýmovník lze v zimních měsících používat jako prevenci před nachlazením. I při prvních příznacích rýmy a kašle je čaj z jeho listů dobrým pomocníkem k jejich zastavení. Rovněž je možné listy promnout mezi prsty a vůni vdechovat. Anebo lístky natrhat do nádoby s vodou a nechat je působit celou noc na radiátorech topení. Ideálním řešením je pořídit těchto zázračných léčivek více. A umístit tam, kde je nejvíce potřeba. 

Infekční rýmu, která dokáže pěkně potrápit, způsobují jak viry, tak bakterie. Inkubační doba trvá od jednoho do tří dnů a prochladnutí bývá jejím spouštěčem. Snižuje imunitu a vzniklý zánět uvnitř nosu a nosních dutin vykoná své. Jak si ulevit a co na rýmu platí, aby se předpokládané sedmidenní trápení neprotahovalo a vy jste se zbavili nejen hlenů, ale rovněž kašle, který nachlazení doprovází. Zvýšenou teplotu, která se rovněž přidruží, je potřeba snižovat hned od počátku. K postupnému uvolňování nosu je potřeba zajistit dostatek papírových kapesníčků, jejichž pomocí se dostanou viry a bakterie z těla ven.

Éterickými oleji je možné masáží v oblasti nosu a spánků a rovněž inhalací bylinnou parní lázní, dýchacím cestám ulevit. Sice nepříliš oblíbené je proplachování nosu slaným roztokem. Přestože tato procedura vyžaduje určitou zdatnost, funguje. Z domácích receptur našich babiček je první pomocí při nachlazení silný domácí vývar. Z kostí, masa, zeleniny a koření. Cibulový sirup lze rovněž vyrobit doma. Nakrájená cibulová kolečka se zalijí medem a po odležení se tato medicína po lžičkách užívá. Pokud je k dispozici klasická vana, stačí ji naplnit horkou vodou, do které se nechají vyluhovat smrkové silice, tea tree olej či eukalypt a prohřát v ní celé tělo. Poté přeběhnout do vyhřáté postele. Ve které pod peřinou virózu vypotíte.

V současné době se do popředí zájmu při léčbě rýmy dostal Rýmovník. Nenápadná, rychle rostoucí bylinka, která je oblíbená nejen pro své léčivé účinky, ale pokud je pěstována v domácnosti, odpuzuje hmyz. Má ráda dostatek světla a tak nejvíce prospívá na parapetu oken na jižní straně domu. Přivonět si k ní je velice příjemné. Ucítíte meduňku, mátu, někdo i kafr. Rýmovník lze v zimních měsících používat jako prevenci před nachlazením. I při prvních příznacích rýmy a kašle je čaj z jeho listů dobrým pomocníkem k jejich zastavení. Rovněž je možné listy promnout mezi prsty a vůni vdechovat. Anebo lístky natrhat do nádoby s vodou a nechat je působit celou noc na radiátorech topení. Ideálním řešením je pořídit těchto zázračných léčivek více. A umístit tam, kde je nejvíce potřeba. 

Infekční rýmu, která dokáže pěkně potrápit, způsobují jak viry, tak bakterie. Inkubační doba trvá od jednoho do tří dnů a prochladnutí bývá jejím spouštěčem. Snižuje imunitu a vzniklý zánět uvnitř nosu a nosních dutin vykoná své. Jak si ulevit a co na rýmu platí, aby se předpokládané sedmidenní trápení neprotahovalo a vy jste se zbavili nejen hlenů, ale rovněž kašle, který nachlazení doprovází. Zvýšenou teplotu, která se rovněž přidruží, je potřeba snižovat hned od počátku. K postupnému uvolňování nosu je potřeba zajistit dostatek papírových kapesníčků, jejichž pomocí se dostanou viry a bakterie z těla ven.

Éterickými oleji je možné masáží v oblasti nosu a spánků a rovněž inhalací bylinnou parní lázní, dýchacím cestám ulevit. Sice nepříliš oblíbené je proplachování nosu slaným roztokem. Přestože tato procedura vyžaduje určitou zdatnost, funguje. Z domácích receptur našich babiček je první pomocí při nachlazení silný domácí vývar. Z kostí, masa, zeleniny a koření. Cibulový sirup lze rovněž vyrobit doma. Nakrájená cibulová kolečka se zalijí medem a po odležení se tato medicína po lžičkách užívá. Pokud je k dispozici klasická vana, stačí ji naplnit horkou vodou, do které se nechají vyluhovat smrkové silice, tea tree olej či eukalypt a prohřát v ní celé tělo. Poté přeběhnout do vyhřáté postele. Ve které pod peřinou virózu vypotíte.

V současné době se do popředí zájmu při léčbě rýmy dostal Rýmovník. Nenápadná, rychle rostoucí bylinka, která je oblíbená nejen pro své léčivé účinky, ale pokud je pěstována v domácnosti, odpuzuje hmyz. Má ráda dostatek světla a tak nejvíce prospívá na parapetu oken na jižní straně domu. Přivonět si k ní je velice příjemné. Ucítíte meduňku, mátu, někdo i kafr. Rýmovník lze v zimních měsících používat jako prevenci před nachlazením. I při prvních příznacích rýmy a kašle je čaj z jeho listů dobrým pomocníkem k jejich zastavení. Rovněž je možné listy promnout mezi prsty a vůni vdechovat. Anebo lístky natrhat do nádoby s vodou a nechat je působit celou noc na radiátorech topení. Ideálním řešením je pořídit těchto zázračných léčivek více. A umístit tam, kde je nejvíce potřeba. 

Marcele bylo lehce přes padesát a už třetím rokem se stále potýkala s nadváhou. Jako by držela bodovou dietu – co viděla, to zbodla. Vinu ale dávala hlavně svému manželovi Vojtovi. Od té doby, co jejich dvě děti vylétly z hnízda, vylétával i on. Za prací, za svými koníčky a kamarády. Na Marcelu mu zbývalo času jen velmi málo, prý ať se také nějak realizuje. Mrzelo ji, že už si jí tolik nevšímá, a tak zajídala svůj smutek sušenkami, čokoládou a jídlem, které jí chutnalo, dávalo alespoň na chvíli zapomenout a přinášelo dobrou náladu. Nebylo divu, že přibírala na váze. Naposledy ji Vojta uzemnil větou, že už není jako proutek, ale že je z ní pěkná selka. To byla poslední kapka do pomyslného poháru, který přetekl.

Před očima se jí začala odvíjet minulost, kdy se jí Vojta snažil splnit vše, na co snad jen pomyslela. Třeba zauvažovala, že by bylo dobré jít do lesa na houby, a šlo se na houby. Ano, byla mladší a hezčí, pomyslela si smutně. Pak s odhodláním, že zítra už konečně začne cvičit nebo méně jíst, snědla půlku oříškové čokolády. To se každý chlap smýká, aby si hezkou ženu udržel. Pak tedy i ona byla tenkrát díky svým plánům, že by bylo dobré udělat to či ono, téměř létající bytostí sem a tam – prostě v pohybu. A většinou na čerstvém vzduchu. Jednoduše potom vážila o sedm kilo méně, než tomu bylo dnes.

Marcela se rozhodla ke změně, nechtěla už dál otálet. Snažila se jíst zdravě a potom se také vrátila ke své zálibě z dětství – hře na kytaru a zpívání. To když slyšela v jednom pořadu v rádiu, že 100 kalorií se dá zhubnout například jednou hodinou zpěvu nebo 15 minutami kliků. Samozřejmě, že se hned rozhodla vyzkoušet to se zpěvem. Nakonec se i Vojta začal zajímat o ni. Neztratí-li člověk odhodlání, chuť a nadšení, určitě nějakou cestu k uskutečnění svého cíle nalezne. Protože kdo hledá, ten najde.

Marcele bylo lehce přes padesát a už třetím rokem se stále potýkala s nadváhou. Jako by držela bodovou dietu – co viděla, to zbodla. Vinu ale dávala hlavně svému manželovi Vojtovi. Od té doby, co jejich dvě děti vylétly z hnízda, vylétával i on. Za prací, za svými koníčky a kamarády. Na Marcelu mu zbývalo času jen velmi málo, prý ať se také nějak realizuje. Mrzelo ji, že už si jí tolik nevšímá, a tak zajídala svůj smutek sušenkami, čokoládou a jídlem, které jí chutnalo, dávalo alespoň na chvíli zapomenout a přinášelo dobrou náladu. Nebylo divu, že přibírala na váze. Naposledy ji Vojta uzemnil větou, že už není jako proutek, ale že je z ní pěkná selka. To byla poslední kapka do pomyslného poháru, který přetekl.

Před očima se jí začala odvíjet minulost, kdy se jí Vojta snažil splnit vše, na co snad jen pomyslela. Třeba zauvažovala, že by bylo dobré jít do lesa na houby, a šlo se na houby. Ano, byla mladší a hezčí, pomyslela si smutně. Pak s odhodláním, že zítra už konečně začne cvičit nebo méně jíst, snědla půlku oříškové čokolády. To se každý chlap smýká, aby si hezkou ženu udržel. Pak tedy i ona byla tenkrát díky svým plánům, že by bylo dobré udělat to či ono, téměř létající bytostí sem a tam – prostě v pohybu. A většinou na čerstvém vzduchu. Jednoduše potom vážila o sedm kilo méně, než tomu bylo dnes.

Marcela se rozhodla ke změně, nechtěla už dál otálet. Snažila se jíst zdravě a potom se také vrátila ke své zálibě z dětství – hře na kytaru a zpívání. To když slyšela v jednom pořadu v rádiu, že 100 kalorií se dá zhubnout například jednou hodinou zpěvu nebo 15 minutami kliků. Samozřejmě, že se hned rozhodla vyzkoušet to se zpěvem. Nakonec se i Vojta začal zajímat o ni. Neztratí-li člověk odhodlání, chuť a nadšení, určitě nějakou cestu k uskutečnění svého cíle nalezne. Protože kdo hledá, ten najde.

Marcele bylo lehce přes padesát a už třetím rokem se stále potýkala s nadváhou. Jako by držela bodovou dietu – co viděla, to zbodla. Vinu ale dávala hlavně svému manželovi Vojtovi. Od té doby, co jejich dvě děti vylétly z hnízda, vylétával i on. Za prací, za svými koníčky a kamarády. Na Marcelu mu zbývalo času jen velmi málo, prý ať se také nějak realizuje. Mrzelo ji, že už si jí tolik nevšímá, a tak zajídala svůj smutek sušenkami, čokoládou a jídlem, které jí chutnalo, dávalo alespoň na chvíli zapomenout a přinášelo dobrou náladu. Nebylo divu, že přibírala na váze. Naposledy ji Vojta uzemnil větou, že už není jako proutek, ale že je z ní pěkná selka. To byla poslední kapka do pomyslného poháru, který přetekl.

Před očima se jí začala odvíjet minulost, kdy se jí Vojta snažil splnit vše, na co snad jen pomyslela. Třeba zauvažovala, že by bylo dobré jít do lesa na houby, a šlo se na houby. Ano, byla mladší a hezčí, pomyslela si smutně. Pak s odhodláním, že zítra už konečně začne cvičit nebo méně jíst, snědla půlku oříškové čokolády. To se každý chlap smýká, aby si hezkou ženu udržel. Pak tedy i ona byla tenkrát díky svým plánům, že by bylo dobré udělat to či ono, téměř létající bytostí sem a tam – prostě v pohybu. A většinou na čerstvém vzduchu. Jednoduše potom vážila o sedm kilo méně, než tomu bylo dnes.

Marcela se rozhodla ke změně, nechtěla už dál otálet. Snažila se jíst zdravě a potom se také vrátila ke své zálibě z dětství – hře na kytaru a zpívání. To když slyšela v jednom pořadu v rádiu, že 100 kalorií se dá zhubnout například jednou hodinou zpěvu nebo 15 minutami kliků. Samozřejmě, že se hned rozhodla vyzkoušet to se zpěvem. Nakonec se i Vojta začal zajímat o ni. Neztratí-li člověk odhodlání, chuť a nadšení, určitě nějakou cestu k uskutečnění svého cíle nalezne. Protože kdo hledá, ten najde.

Marcele bylo lehce přes padesát a už třetím rokem se stále potýkala s nadváhou. Jako by držela bodovou dietu – co viděla, to zbodla. Vinu ale dávala hlavně svému manželovi Vojtovi. Od té doby, co jejich dvě děti vylétly z hnízda, vylétával i on. Za prací, za svými koníčky a kamarády. Na Marcelu mu zbývalo času jen velmi málo, prý ať se také nějak realizuje. Mrzelo ji, že už si jí tolik nevšímá, a tak zajídala svůj smutek sušenkami, čokoládou a jídlem, které jí chutnalo, dávalo alespoň na chvíli zapomenout a přinášelo dobrou náladu. Nebylo divu, že přibírala na váze. Naposledy ji Vojta uzemnil větou, že už není jako proutek, ale že je z ní pěkná selka. To byla poslední kapka do pomyslného poháru, který přetekl.

Před očima se jí začala odvíjet minulost, kdy se jí Vojta snažil splnit vše, na co snad jen pomyslela. Třeba zauvažovala, že by bylo dobré jít do lesa na houby, a šlo se na houby. Ano, byla mladší a hezčí, pomyslela si smutně. Pak s odhodláním, že zítra už konečně začne cvičit nebo méně jíst, snědla půlku oříškové čokolády. To se každý chlap smýká, aby si hezkou ženu udržel. Pak tedy i ona byla tenkrát díky svým plánům, že by bylo dobré udělat to či ono, téměř létající bytostí sem a tam – prostě v pohybu. A většinou na čerstvém vzduchu. Jednoduše potom vážila o sedm kilo méně, než tomu bylo dnes.

Marcela se rozhodla ke změně, nechtěla už dál otálet. Snažila se jíst zdravě a potom se také vrátila ke své zálibě z dětství – hře na kytaru a zpívání. To když slyšela v jednom pořadu v rádiu, že 100 kalorií se dá zhubnout například jednou hodinou zpěvu nebo 15 minutami kliků. Samozřejmě, že se hned rozhodla vyzkoušet to se zpěvem. Nakonec se i Vojta začal zajímat o ni. Neztratí-li člověk odhodlání, chuť a nadšení, určitě nějakou cestu k uskutečnění svého cíle nalezne. Protože kdo hledá, ten najde.

Marcele bylo lehce přes padesát a už třetím rokem se stále potýkala s nadváhou. Jako by držela bodovou dietu – co viděla, to zbodla. Vinu ale dávala hlavně svému manželovi Vojtovi. Od té doby, co jejich dvě děti vylétly z hnízda, vylétával i on. Za prací, za svými koníčky a kamarády. Na Marcelu mu zbývalo času jen velmi málo, prý ať se také nějak realizuje. Mrzelo ji, že už si jí tolik nevšímá, a tak zajídala svůj smutek sušenkami, čokoládou a jídlem, které jí chutnalo, dávalo alespoň na chvíli zapomenout a přinášelo dobrou náladu. Nebylo divu, že přibírala na váze. Naposledy ji Vojta uzemnil větou, že už není jako proutek, ale že je z ní pěkná selka. To byla poslední kapka do pomyslného poháru, který přetekl.

Před očima se jí začala odvíjet minulost, kdy se jí Vojta snažil splnit vše, na co snad jen pomyslela. Třeba zauvažovala, že by bylo dobré jít do lesa na houby, a šlo se na houby. Ano, byla mladší a hezčí, pomyslela si smutně. Pak s odhodláním, že zítra už konečně začne cvičit nebo méně jíst, snědla půlku oříškové čokolády. To se každý chlap smýká, aby si hezkou ženu udržel. Pak tedy i ona byla tenkrát díky svým plánům, že by bylo dobré udělat to či ono, téměř létající bytostí sem a tam – prostě v pohybu. A většinou na čerstvém vzduchu. Jednoduše potom vážila o sedm kilo méně, než tomu bylo dnes.

Marcela se rozhodla ke změně, nechtěla už dál otálet. Snažila se jíst zdravě a potom se také vrátila ke své zálibě z dětství – hře na kytaru a zpívání. To když slyšela v jednom pořadu v rádiu, že 100 kalorií se dá zhubnout například jednou hodinou zpěvu nebo 15 minutami kliků. Samozřejmě, že se hned rozhodla vyzkoušet to se zpěvem. Nakonec se i Vojta začal zajímat o ni. Neztratí-li člověk odhodlání, chuť a nadšení, určitě nějakou cestu k uskutečnění svého cíle nalezne. Protože kdo hledá, ten najde.

Marcele bylo lehce přes padesát a už třetím rokem se stále potýkala s nadváhou. Jako by držela bodovou dietu – co viděla, to zbodla. Vinu ale dávala hlavně svému manželovi Vojtovi. Od té doby, co jejich dvě děti vylétly z hnízda, vylétával i on. Za prací, za svými koníčky a kamarády. Na Marcelu mu zbývalo času jen velmi málo, prý ať se také nějak realizuje. Mrzelo ji, že už si jí tolik nevšímá, a tak zajídala svůj smutek sušenkami, čokoládou a jídlem, které jí chutnalo, dávalo alespoň na chvíli zapomenout a přinášelo dobrou náladu. Nebylo divu, že přibírala na váze. Naposledy ji Vojta uzemnil větou, že už není jako proutek, ale že je z ní pěkná selka. To byla poslední kapka do pomyslného poháru, který přetekl.

Před očima se jí začala odvíjet minulost, kdy se jí Vojta snažil splnit vše, na co snad jen pomyslela. Třeba zauvažovala, že by bylo dobré jít do lesa na houby, a šlo se na houby. Ano, byla mladší a hezčí, pomyslela si smutně. Pak s odhodláním, že zítra už konečně začne cvičit nebo méně jíst, snědla půlku oříškové čokolády. To se každý chlap smýká, aby si hezkou ženu udržel. Pak tedy i ona byla tenkrát díky svým plánům, že by bylo dobré udělat to či ono, téměř létající bytostí sem a tam – prostě v pohybu. A většinou na čerstvém vzduchu. Jednoduše potom vážila o sedm kilo méně, než tomu bylo dnes.

Marcela se rozhodla ke změně, nechtěla už dál otálet. Snažila se jíst zdravě a potom se také vrátila ke své zálibě z dětství – hře na kytaru a zpívání. To když slyšela v jednom pořadu v rádiu, že 100 kalorií se dá zhubnout například jednou hodinou zpěvu nebo 15 minutami kliků. Samozřejmě, že se hned rozhodla vyzkoušet to se zpěvem. Nakonec se i Vojta začal zajímat o ni. Neztratí-li člověk odhodlání, chuť a nadšení, určitě nějakou cestu k uskutečnění svého cíle nalezne. Protože kdo hledá, ten najde.

Marcele bylo lehce přes padesát a už třetím rokem se stále potýkala s nadváhou. Jako by držela bodovou dietu – co viděla, to zbodla. Vinu ale dávala hlavně svému manželovi Vojtovi. Od té doby, co jejich dvě děti vylétly z hnízda, vylétával i on. Za prací, za svými koníčky a kamarády. Na Marcelu mu zbývalo času jen velmi málo, prý ať se také nějak realizuje. Mrzelo ji, že už si jí tolik nevšímá, a tak zajídala svůj smutek sušenkami, čokoládou a jídlem, které jí chutnalo, dávalo alespoň na chvíli zapomenout a přinášelo dobrou náladu. Nebylo divu, že přibírala na váze. Naposledy ji Vojta uzemnil větou, že už není jako proutek, ale že je z ní pěkná selka. To byla poslední kapka do pomyslného poháru, který přetekl.

Před očima se jí začala odvíjet minulost, kdy se jí Vojta snažil splnit vše, na co snad jen pomyslela. Třeba zauvažovala, že by bylo dobré jít do lesa na houby, a šlo se na houby. Ano, byla mladší a hezčí, pomyslela si smutně. Pak s odhodláním, že zítra už konečně začne cvičit nebo méně jíst, snědla půlku oříškové čokolády. To se každý chlap smýká, aby si hezkou ženu udržel. Pak tedy i ona byla tenkrát díky svým plánům, že by bylo dobré udělat to či ono, téměř létající bytostí sem a tam – prostě v pohybu. A většinou na čerstvém vzduchu. Jednoduše potom vážila o sedm kilo méně, než tomu bylo dnes.

Marcela se rozhodla ke změně, nechtěla už dál otálet. Snažila se jíst zdravě a potom se také vrátila ke své zálibě z dětství – hře na kytaru a zpívání. To když slyšela v jednom pořadu v rádiu, že 100 kalorií se dá zhubnout například jednou hodinou zpěvu nebo 15 minutami kliků. Samozřejmě, že se hned rozhodla vyzkoušet to se zpěvem. Nakonec se i Vojta začal zajímat o ni. Neztratí-li člověk odhodlání, chuť a nadšení, určitě nějakou cestu k uskutečnění svého cíle nalezne. Protože kdo hledá, ten najde.