Blog

Každý člověk na světě potřebuje někoho milovat nebo být milován. Láska je přirozená věc, která do našich životů zasahuje. To je jasné. Proto ji potřebujeme úplně všichni, a to hlavně proto, že jsme na ni zvyklí odmalička, jak jsme byli malí, tak jsme ji prvotně dostávali od rodičů a svých blízkých, kteří si nás chovali a říkali, jak jsme krásné miminko. Všichni se na nás koukali, prohlíželi si nás a rozplývali se nad tím, jak krásné dítě jsme, i když jsme vypadali jako brambora. Je to normální, všichni mají rádi miminka proto, že jsou naprosto nevinná a nic nikomu neudělala. Toto bylo naše první setkání s láskou a bez něj a péče ostatních bychom na tom nebyli tak, jak na tom jsme teď.

Kdyby se o nás naši blízcí nestarali, umřeli bychom a zde je úplně jasné, že každý potřebuje kolem sebe mít někoho, kdo se o nás postará a kdo nás bude mít rád, protože říká se, že i když teď nikoho nepotřebujeme, jak budeme staří, zase se to otočí a budeme pomoc potřebovat víc než nikdy a budeme taková přerostlá mimina, která se bez ostatních neobejdou. Je to smutné, ale takhle hold funguje život a už to takto chodí. To je normální.

Lásku všichni potřebujeme, o tom jsme se dočetli výše. Ale umíme i milovat? Jasně, že umíme. A právě zase už od miminka, protože my jsme ty lidi, kteří se o nás starali milovali, a tak jsme už od malička, už od miminka zvyklí lásku vracet. Milovali jsme, když jsme uslyšeli hlas člověka, který nás devět měsíců nosil pod srdcem a tak dále. Rádi jsme se smáli na okolí a na lidi, které jsme milovali. Je tedy možné milovat. Vlastně je to nutné, protože pokud to potřebujeme my, potřebují to od nás i ostatní, a tak jim tu lásku musíme vracet. Někdy se stane, že se láska nevrátí vám od člověka, kterému jste ji dali, a to je v pořádku. Protože se vám zase vrátí od člověka, kterému jste ji nedali vy a tak dále, funguje to pořád a pořád dokola.

Každý člověk na světě potřebuje někoho milovat nebo být milován. Láska je přirozená věc, která do našich životů zasahuje. To je jasné. Proto ji potřebujeme úplně všichni, a to hlavně proto, že jsme na ni zvyklí odmalička, jak jsme byli malí, tak jsme ji prvotně dostávali od rodičů a svých blízkých, kteří si nás chovali a říkali, jak jsme krásné miminko. Všichni se na nás koukali, prohlíželi si nás a rozplývali se nad tím, jak krásné dítě jsme, i když jsme vypadali jako brambora. Je to normální, všichni mají rádi miminka proto, že jsou naprosto nevinná a nic nikomu neudělala. Toto bylo naše první setkání s láskou a bez něj a péče ostatních bychom na tom nebyli tak, jak na tom jsme teď.

Kdyby se o nás naši blízcí nestarali, umřeli bychom a zde je úplně jasné, že každý potřebuje kolem sebe mít někoho, kdo se o nás postará a kdo nás bude mít rád, protože říká se, že i když teď nikoho nepotřebujeme, jak budeme staří, zase se to otočí a budeme pomoc potřebovat víc než nikdy a budeme taková přerostlá mimina, která se bez ostatních neobejdou. Je to smutné, ale takhle hold funguje život a už to takto chodí. To je normální.

Lásku všichni potřebujeme, o tom jsme se dočetli výše. Ale umíme i milovat? Jasně, že umíme. A právě zase už od miminka, protože my jsme ty lidi, kteří se o nás starali milovali, a tak jsme už od malička, už od miminka zvyklí lásku vracet. Milovali jsme, když jsme uslyšeli hlas člověka, který nás devět měsíců nosil pod srdcem a tak dále. Rádi jsme se smáli na okolí a na lidi, které jsme milovali. Je tedy možné milovat. Vlastně je to nutné, protože pokud to potřebujeme my, potřebují to od nás i ostatní, a tak jim tu lásku musíme vracet. Někdy se stane, že se láska nevrátí vám od člověka, kterému jste ji dali, a to je v pořádku. Protože se vám zase vrátí od člověka, kterému jste ji nedali vy a tak dále, funguje to pořád a pořád dokola.

Každý člověk na světě potřebuje někoho milovat nebo být milován. Láska je přirozená věc, která do našich životů zasahuje. To je jasné. Proto ji potřebujeme úplně všichni, a to hlavně proto, že jsme na ni zvyklí odmalička, jak jsme byli malí, tak jsme ji prvotně dostávali od rodičů a svých blízkých, kteří si nás chovali a říkali, jak jsme krásné miminko. Všichni se na nás koukali, prohlíželi si nás a rozplývali se nad tím, jak krásné dítě jsme, i když jsme vypadali jako brambora. Je to normální, všichni mají rádi miminka proto, že jsou naprosto nevinná a nic nikomu neudělala. Toto bylo naše první setkání s láskou a bez něj a péče ostatních bychom na tom nebyli tak, jak na tom jsme teď.

Kdyby se o nás naši blízcí nestarali, umřeli bychom a zde je úplně jasné, že každý potřebuje kolem sebe mít někoho, kdo se o nás postará a kdo nás bude mít rád, protože říká se, že i když teď nikoho nepotřebujeme, jak budeme staří, zase se to otočí a budeme pomoc potřebovat víc než nikdy a budeme taková přerostlá mimina, která se bez ostatních neobejdou. Je to smutné, ale takhle hold funguje život a už to takto chodí. To je normální.

Lásku všichni potřebujeme, o tom jsme se dočetli výše. Ale umíme i milovat? Jasně, že umíme. A právě zase už od miminka, protože my jsme ty lidi, kteří se o nás starali milovali, a tak jsme už od malička, už od miminka zvyklí lásku vracet. Milovali jsme, když jsme uslyšeli hlas člověka, který nás devět měsíců nosil pod srdcem a tak dále. Rádi jsme se smáli na okolí a na lidi, které jsme milovali. Je tedy možné milovat. Vlastně je to nutné, protože pokud to potřebujeme my, potřebují to od nás i ostatní, a tak jim tu lásku musíme vracet. Někdy se stane, že se láska nevrátí vám od člověka, kterému jste ji dali, a to je v pořádku. Protože se vám zase vrátí od člověka, kterému jste ji nedali vy a tak dále, funguje to pořád a pořád dokola.

Každý člověk na světě potřebuje někoho milovat nebo být milován. Láska je přirozená věc, která do našich životů zasahuje. To je jasné. Proto ji potřebujeme úplně všichni, a to hlavně proto, že jsme na ni zvyklí odmalička, jak jsme byli malí, tak jsme ji prvotně dostávali od rodičů a svých blízkých, kteří si nás chovali a říkali, jak jsme krásné miminko. Všichni se na nás koukali, prohlíželi si nás a rozplývali se nad tím, jak krásné dítě jsme, i když jsme vypadali jako brambora. Je to normální, všichni mají rádi miminka proto, že jsou naprosto nevinná a nic nikomu neudělala. Toto bylo naše první setkání s láskou a bez něj a péče ostatních bychom na tom nebyli tak, jak na tom jsme teď.

Kdyby se o nás naši blízcí nestarali, umřeli bychom a zde je úplně jasné, že každý potřebuje kolem sebe mít někoho, kdo se o nás postará a kdo nás bude mít rád, protože říká se, že i když teď nikoho nepotřebujeme, jak budeme staří, zase se to otočí a budeme pomoc potřebovat víc než nikdy a budeme taková přerostlá mimina, která se bez ostatních neobejdou. Je to smutné, ale takhle hold funguje život a už to takto chodí. To je normální.

Lásku všichni potřebujeme, o tom jsme se dočetli výše. Ale umíme i milovat? Jasně, že umíme. A právě zase už od miminka, protože my jsme ty lidi, kteří se o nás starali milovali, a tak jsme už od malička, už od miminka zvyklí lásku vracet. Milovali jsme, když jsme uslyšeli hlas člověka, který nás devět měsíců nosil pod srdcem a tak dále. Rádi jsme se smáli na okolí a na lidi, které jsme milovali. Je tedy možné milovat. Vlastně je to nutné, protože pokud to potřebujeme my, potřebují to od nás i ostatní, a tak jim tu lásku musíme vracet. Někdy se stane, že se láska nevrátí vám od člověka, kterému jste ji dali, a to je v pořádku. Protože se vám zase vrátí od člověka, kterému jste ji nedali vy a tak dále, funguje to pořád a pořád dokola.

Každý člověk na světě potřebuje někoho milovat nebo být milován. Láska je přirozená věc, která do našich životů zasahuje. To je jasné. Proto ji potřebujeme úplně všichni, a to hlavně proto, že jsme na ni zvyklí odmalička, jak jsme byli malí, tak jsme ji prvotně dostávali od rodičů a svých blízkých, kteří si nás chovali a říkali, jak jsme krásné miminko. Všichni se na nás koukali, prohlíželi si nás a rozplývali se nad tím, jak krásné dítě jsme, i když jsme vypadali jako brambora. Je to normální, všichni mají rádi miminka proto, že jsou naprosto nevinná a nic nikomu neudělala. Toto bylo naše první setkání s láskou a bez něj a péče ostatních bychom na tom nebyli tak, jak na tom jsme teď.

Kdyby se o nás naši blízcí nestarali, umřeli bychom a zde je úplně jasné, že každý potřebuje kolem sebe mít někoho, kdo se o nás postará a kdo nás bude mít rád, protože říká se, že i když teď nikoho nepotřebujeme, jak budeme staří, zase se to otočí a budeme pomoc potřebovat víc než nikdy a budeme taková přerostlá mimina, která se bez ostatních neobejdou. Je to smutné, ale takhle hold funguje život a už to takto chodí. To je normální.

Lásku všichni potřebujeme, o tom jsme se dočetli výše. Ale umíme i milovat? Jasně, že umíme. A právě zase už od miminka, protože my jsme ty lidi, kteří se o nás starali milovali, a tak jsme už od malička, už od miminka zvyklí lásku vracet. Milovali jsme, když jsme uslyšeli hlas člověka, který nás devět měsíců nosil pod srdcem a tak dále. Rádi jsme se smáli na okolí a na lidi, které jsme milovali. Je tedy možné milovat. Vlastně je to nutné, protože pokud to potřebujeme my, potřebují to od nás i ostatní, a tak jim tu lásku musíme vracet. Někdy se stane, že se láska nevrátí vám od člověka, kterému jste ji dali, a to je v pořádku. Protože se vám zase vrátí od člověka, kterému jste ji nedali vy a tak dále, funguje to pořád a pořád dokola.

Každý člověk na světě potřebuje někoho milovat nebo být milován. Láska je přirozená věc, která do našich životů zasahuje. To je jasné. Proto ji potřebujeme úplně všichni, a to hlavně proto, že jsme na ni zvyklí odmalička, jak jsme byli malí, tak jsme ji prvotně dostávali od rodičů a svých blízkých, kteří si nás chovali a říkali, jak jsme krásné miminko. Všichni se na nás koukali, prohlíželi si nás a rozplývali se nad tím, jak krásné dítě jsme, i když jsme vypadali jako brambora. Je to normální, všichni mají rádi miminka proto, že jsou naprosto nevinná a nic nikomu neudělala. Toto bylo naše první setkání s láskou a bez něj a péče ostatních bychom na tom nebyli tak, jak na tom jsme teď.

Kdyby se o nás naši blízcí nestarali, umřeli bychom a zde je úplně jasné, že každý potřebuje kolem sebe mít někoho, kdo se o nás postará a kdo nás bude mít rád, protože říká se, že i když teď nikoho nepotřebujeme, jak budeme staří, zase se to otočí a budeme pomoc potřebovat víc než nikdy a budeme taková přerostlá mimina, která se bez ostatních neobejdou. Je to smutné, ale takhle hold funguje život a už to takto chodí. To je normální.

Lásku všichni potřebujeme, o tom jsme se dočetli výše. Ale umíme i milovat? Jasně, že umíme. A právě zase už od miminka, protože my jsme ty lidi, kteří se o nás starali milovali, a tak jsme už od malička, už od miminka zvyklí lásku vracet. Milovali jsme, když jsme uslyšeli hlas člověka, který nás devět měsíců nosil pod srdcem a tak dále. Rádi jsme se smáli na okolí a na lidi, které jsme milovali. Je tedy možné milovat. Vlastně je to nutné, protože pokud to potřebujeme my, potřebují to od nás i ostatní, a tak jim tu lásku musíme vracet. Někdy se stane, že se láska nevrátí vám od člověka, kterému jste ji dali, a to je v pořádku. Protože se vám zase vrátí od člověka, kterému jste ji nedali vy a tak dále, funguje to pořád a pořád dokola.

Každý člověk na světě potřebuje někoho milovat nebo být milován. Láska je přirozená věc, která do našich životů zasahuje. To je jasné. Proto ji potřebujeme úplně všichni, a to hlavně proto, že jsme na ni zvyklí odmalička, jak jsme byli malí, tak jsme ji prvotně dostávali od rodičů a svých blízkých, kteří si nás chovali a říkali, jak jsme krásné miminko. Všichni se na nás koukali, prohlíželi si nás a rozplývali se nad tím, jak krásné dítě jsme, i když jsme vypadali jako brambora. Je to normální, všichni mají rádi miminka proto, že jsou naprosto nevinná a nic nikomu neudělala. Toto bylo naše první setkání s láskou a bez něj a péče ostatních bychom na tom nebyli tak, jak na tom jsme teď.

Kdyby se o nás naši blízcí nestarali, umřeli bychom a zde je úplně jasné, že každý potřebuje kolem sebe mít někoho, kdo se o nás postará a kdo nás bude mít rád, protože říká se, že i když teď nikoho nepotřebujeme, jak budeme staří, zase se to otočí a budeme pomoc potřebovat víc než nikdy a budeme taková přerostlá mimina, která se bez ostatních neobejdou. Je to smutné, ale takhle hold funguje život a už to takto chodí. To je normální.

Lásku všichni potřebujeme, o tom jsme se dočetli výše. Ale umíme i milovat? Jasně, že umíme. A právě zase už od miminka, protože my jsme ty lidi, kteří se o nás starali milovali, a tak jsme už od malička, už od miminka zvyklí lásku vracet. Milovali jsme, když jsme uslyšeli hlas člověka, který nás devět měsíců nosil pod srdcem a tak dále. Rádi jsme se smáli na okolí a na lidi, které jsme milovali. Je tedy možné milovat. Vlastně je to nutné, protože pokud to potřebujeme my, potřebují to od nás i ostatní, a tak jim tu lásku musíme vracet. Někdy se stane, že se láska nevrátí vám od člověka, kterému jste ji dali, a to je v pořádku. Protože se vám zase vrátí od člověka, kterému jste ji nedali vy a tak dále, funguje to pořád a pořád dokola.

Vím, že udržovat nějaké dobré vztahy mezi lidmi, a hlavně v rodině není vůbec jednoduché. Já jsem toho živým důkazem. Já jsem totiž velkých cholerik a jsem dost paličatá a taky hodně hrdá. Takže jistě víte, že takový člověk to má ve vztazích a taky v rodině nebo v přátelství hodně složité. Já nerada ustupuji, a to je taky bohužel můj velký problém, který mi vadí a děsí mě. Já ale o sobě vím, že jsem někdy hrozná a protivná a je to se mnou velmi těžké.

Já to o sobě vím, vadí mi to, ale bohužel mi to nejde změnit. Kolikrát jsem zkoušela číst nějaké odborné knihy, kde se psalo, jak zvládat své emoce. Jenomže mě to nikdy nepomohlo a vždycky to dopadlo tak, že jsem se pohádala s celou rodinou a někdy taky s mým přítelem. Dokonce se mi stalo taky to, že jsem měla opravdu skvělý kamarádský vztah s mou nejlepší kamarádkou. Jenomže jsme se na něčem nepohodly, tak jsme se tak škaredě pohádaly, že mi kamarádka řekla, že už mě opravdu nechce nikdy vidět. Bylo to pro mě jako blesk z čistého nebe. A moc mě to mrzelo, protože jsem svou kamarádku měla ráda.

Znaly jsme se snad už od narození a myslím si, že je nyní škoda, že se s kamarádkou už nebavím. Jenomže já jsem si tohle nevymyslela. A bohužel mám takovou povahu a trápí mě to. A říkám si, že třeba v budoucnu budou vztahy v rodině o něco lepší a mí blízcí pochopí mou velmi složitou povahu a to, jaký velký jsme cholerik. A že to se mnou není opravdu lehké. Ale hlavní je, že si to uvědomuji a vím o tom. A vadí mi to. Třeba časem se to změní a já třeba budu klidnější. myslíte, že jde povaha nějak změnit, aniž by se k tomu přistupovalo nějak více drasticky? Víte, nerada bych brala do sebe nějaké léky. Beru dost vitamínů, takže nějaké další léky opravdu nechci. To se raději už nějak smířím s tím, že jsme prostě o dost více divoká než jiné mladé ženy.

Vím, že udržovat nějaké dobré vztahy mezi lidmi, a hlavně v rodině není vůbec jednoduché. Já jsem toho živým důkazem. Já jsem totiž velkých cholerik a jsem dost paličatá a taky hodně hrdá. Takže jistě víte, že takový člověk to má ve vztazích a taky v rodině nebo v přátelství hodně složité. Já nerada ustupuji, a to je taky bohužel můj velký problém, který mi vadí a děsí mě. Já ale o sobě vím, že jsem někdy hrozná a protivná a je to se mnou velmi těžké.

Já to o sobě vím, vadí mi to, ale bohužel mi to nejde změnit. Kolikrát jsem zkoušela číst nějaké odborné knihy, kde se psalo, jak zvládat své emoce. Jenomže mě to nikdy nepomohlo a vždycky to dopadlo tak, že jsem se pohádala s celou rodinou a někdy taky s mým přítelem. Dokonce se mi stalo taky to, že jsem měla opravdu skvělý kamarádský vztah s mou nejlepší kamarádkou. Jenomže jsme se na něčem nepohodly, tak jsme se tak škaredě pohádaly, že mi kamarádka řekla, že už mě opravdu nechce nikdy vidět. Bylo to pro mě jako blesk z čistého nebe. A moc mě to mrzelo, protože jsem svou kamarádku měla ráda.

Znaly jsme se snad už od narození a myslím si, že je nyní škoda, že se s kamarádkou už nebavím. Jenomže já jsem si tohle nevymyslela. A bohužel mám takovou povahu a trápí mě to. A říkám si, že třeba v budoucnu budou vztahy v rodině o něco lepší a mí blízcí pochopí mou velmi složitou povahu a to, jaký velký jsme cholerik. A že to se mnou není opravdu lehké. Ale hlavní je, že si to uvědomuji a vím o tom. A vadí mi to. Třeba časem se to změní a já třeba budu klidnější. myslíte, že jde povaha nějak změnit, aniž by se k tomu přistupovalo nějak více drasticky? Víte, nerada bych brala do sebe nějaké léky. Beru dost vitamínů, takže nějaké další léky opravdu nechci. To se raději už nějak smířím s tím, že jsme prostě o dost více divoká než jiné mladé ženy.

Vím, že udržovat nějaké dobré vztahy mezi lidmi, a hlavně v rodině není vůbec jednoduché. Já jsem toho živým důkazem. Já jsem totiž velkých cholerik a jsem dost paličatá a taky hodně hrdá. Takže jistě víte, že takový člověk to má ve vztazích a taky v rodině nebo v přátelství hodně složité. Já nerada ustupuji, a to je taky bohužel můj velký problém, který mi vadí a děsí mě. Já ale o sobě vím, že jsem někdy hrozná a protivná a je to se mnou velmi těžké.

Já to o sobě vím, vadí mi to, ale bohužel mi to nejde změnit. Kolikrát jsem zkoušela číst nějaké odborné knihy, kde se psalo, jak zvládat své emoce. Jenomže mě to nikdy nepomohlo a vždycky to dopadlo tak, že jsem se pohádala s celou rodinou a někdy taky s mým přítelem. Dokonce se mi stalo taky to, že jsem měla opravdu skvělý kamarádský vztah s mou nejlepší kamarádkou. Jenomže jsme se na něčem nepohodly, tak jsme se tak škaredě pohádaly, že mi kamarádka řekla, že už mě opravdu nechce nikdy vidět. Bylo to pro mě jako blesk z čistého nebe. A moc mě to mrzelo, protože jsem svou kamarádku měla ráda.

Znaly jsme se snad už od narození a myslím si, že je nyní škoda, že se s kamarádkou už nebavím. Jenomže já jsem si tohle nevymyslela. A bohužel mám takovou povahu a trápí mě to. A říkám si, že třeba v budoucnu budou vztahy v rodině o něco lepší a mí blízcí pochopí mou velmi složitou povahu a to, jaký velký jsme cholerik. A že to se mnou není opravdu lehké. Ale hlavní je, že si to uvědomuji a vím o tom. A vadí mi to. Třeba časem se to změní a já třeba budu klidnější. myslíte, že jde povaha nějak změnit, aniž by se k tomu přistupovalo nějak více drasticky? Víte, nerada bych brala do sebe nějaké léky. Beru dost vitamínů, takže nějaké další léky opravdu nechci. To se raději už nějak smířím s tím, že jsme prostě o dost více divoká než jiné mladé ženy.