Vždycky se mi líbila taková auta, která jsou hodně sportovní. A nikdy jsem nebyla na taková auta, kterým se říkalo kombíky. Měla jsem ráda auta, která jsou taková oblá, ladná a která umí rychle jezdit. Řekla jsem si, že až budu mít někdy řidičský průkaz a budu mít taky hodně peněz, tak si pořídím nějaké auto. Hodně se mi podle časopisu a podle obrázku líbilo Ferrari a Porsche. Tato dvě auta byla vždycky mými idoly, jenomže jsem nevěděla, jakou práci musím vykonávat, abych si taková auta mohla dovolit. Nemyslela jsem, že bych si pořídila obě dvě auta, to samozřejmě ne. Chtěla jsem ale nějaké auto, které bude perfektní a bude mě reprezentovat. Sice jsem nebyla žádná populární a známá osobnost nebo celebrita, ale takové luxusní auto by symbolizovalo mě. Chtěla jsem rychlé auto, které jezdí rychle a opravdu i bylo slyšet.
Líbí se mi, když auto má silný motor a je hodně ozvučené. A taky jsem chtěla, aby moje vysněné rychlé auto mělo červenou barvu. Ta barva je naprosto geniální a mně se strašně líbí. Dokonce i mé doplňky doma mám laděné do červena. A proto jsem si řekla, že i v auto bude červené. Já vím, že mám opravdu velké nároky na své první auto. To ano, jenomže jsem si řekla, že poprvé je vždycky poprvé.
A tak jsem chtěla, aby mé první auto bylo naprosto geniální a podle mých představ. Nakonec to dopadlo sice tak, že jsem měla červené auto, ale nebylo to ani Porsche ani Ferrari. A byl to obyčejný malý kombík, ale mi to vůbec nevadilo. Hlavně že to jezdilo. Tohle vždycky říkávala moje máma. A takový malý červený kombík, který jsem dříve nenáviděl, tak jsem ho nyní v ten moment úplně milovala. Moje první červené auto! A sloužilo mi dalších sedm let. Potom jsem si koupila jiné, ale taky ne žádné luxusní. Pořídila jsme si zase červené auto, ale takové rodinné, protože jsem už měla dva syny.