Blog

Obzvláště dlouhé zimní večery jsou jako stvořené pro společně strávený čas u her, které přinesou radost a pohodu nejen celé rodině. Ale i kamarádům, se kterými je obzvlášť vítaný prázdninový čas. V zimě, kdy se šeří brzy a dny jsou krátké, během vánočních prázdnin se lze věnovat lyžování či bruslení. A po příjemném protažení celého těla vpodvečer všichni rádi zasednou ke společným hrám. Jednou z nejoblíbenějších je AZ Kvíz. Rodinná hra, ve které se vítězem stává ten, kdo nejdříve propojí tři strany herního plánu pomocí správných odpovědí. Tuto hru mnozí znají z televizních obrazovek. Nová verze přináší zbrusu nové otázky. Ať už z oboru hudby, výtvarného umění, zeměpisu či biologie. Součástí herního vybavení jsou jak žetony, tak oboustranné karty, na kterých jsou otázky, bodovou hrací kostku a jednu figurku připomínající šestiboký hranol. Tuto hru mohou zahrát jak děti od deseti. Tak dospělí do sta let. 

Na televizních obrazovkách je rovněž možné sledovat hru Na lovu. Tuto týmovou vědomostní hru může i doma zahrát až devět přátel najednou. Oproti televizní variantě se tato stolní hraje ve dvou soutěžících týmech. Proti kterým stojí rovněž lovec. Se kterým se bojuje o prvenství ve čtyřech kategoriích. Součástí hry je tři sta karet s otázkami a počítadlo.

Na kterém se udává finálová štvanice. Dřevěné žetony lovce a hráčů, archy samolepek a nezbytné přesýpací hodiny. Přiložená pravidla jsou v prvních kolech naprosto nezbytná. Stejně tak šedesát žetonů výhry a šest odpovědí. Původně pro děti byla určena společenská hra Word: Slovní labyrint. Ale cestu si k ní našli i rodiče. Koho by nebavilo si pohrát s písmenky? Které nabízejí okolo pěti set milionů herních variant? Pravidla jsou dvojí. Buď se tvoří pomocí spojování hran. Anebo slovního hada. Najednou si zahrát může až šest hráčů. S dvaceti pěti oboustrannými tabulkami, třemi balíčky žetonů v různých barvách a nezbytnými kalíšky, do kterých se vkládají, lze zažít nejen dobrá zábava. Ale dochází i k tolik potřebnému nastartování mozkových buňek. Což se hodí v každém věku. 

Zabavit děti může být mnohdy oříšek. V dnešní době telefonů, tabletů a počítačových her je mnohem složitější děti nalákat na nějakou míčovou hru nebo tvoření. Obzvlášť, když jsou starší. S menšími dětmi jde ale her vymyslet spousta, ať už doma nebo venku. Venku si s nimi můžete hrát na schovávanou, házet si s míčem nebo hrát například badminton. Určitě je nadchne i tvoření na pískovišti nebo dovádění na houpačce či skluzavce. Při troše fantazie se dají vymyslet opravdu zábavné a originální hry.

Děti, které ještě chodí do školky, je mnohem jednodušší zabavit než například školáky a předškoláky. Venku je nadchne jakýkoliv míčový sport, různé prolézačky nebo třeba pískoviště. Možností je opravdu spousta. Pokud venku prší, tak i doma se najde spousta využití. Skoro všechny děti si rády kreslí. Buď si můžou kreslit dle své fantazie nebo vymalovávat brawl stars omalovánky. Když vyberete nějakou zajímavou techniku kreslení, jako třeba akvarelové pastelky nebo otisky prsty, určitě je na chvíli zabavíte.

Předškoláci a školáci, kteří chodí na první stupeň, už jsou ve věku, kdy se snaží při hrách i něco naučit. Můžete tedy hrát hry jako například Čáp ztratil čepičku, Bumbrlíka nebo na Města. Pravidla těchto her nejsou vůbec složitá a určitě ji každý z dětství pamatuje. Pokud je dětí víc, můžou si zahrát i nějaké kolektivní hry s míčem nebo například na schovávanou. Záleží na tom, co je nejvíce baví. Doma s nimi můžete vystřihovat a lepit. Skvělá zábava je například lepení zvířat na papír A3. Stačí k tomu pár starších časopisů, nůžky, lepidlo a čistý papír. Zvířata z časopisů dítě vystřihne, nalepí na papír, nakreslí ohrady a může mít svoji papírovou ZOO. Skvěle to podporuje paměť a dítě se ještě něco přiučí. Her je opravdu spousta a je jen na vás, abyste do nich děti zapojili. Ačkoliv děti budou třeba ze začátku otrávené, ve finále zjistí, že interakce s vámi nebo kamarády je mnohem zábavnější než sezení u moderních technologií.

Zabavit děti může být mnohdy oříšek. V dnešní době telefonů, tabletů a počítačových her je mnohem složitější děti nalákat na nějakou míčovou hru nebo tvoření. Obzvlášť, když jsou starší. S menšími dětmi jde ale her vymyslet spousta, ať už doma nebo venku. Venku si s nimi můžete hrát na schovávanou, házet si s míčem nebo hrát například badminton. Určitě je nadchne i tvoření na pískovišti nebo dovádění na houpačce či skluzavce. Při troše fantazie se dají vymyslet opravdu zábavné a originální hry.

Děti, které ještě chodí do školky, je mnohem jednodušší zabavit než například školáky a předškoláky. Venku je nadchne jakýkoliv míčový sport, různé prolézačky nebo třeba pískoviště. Možností je opravdu spousta. Pokud venku prší, tak i doma se najde spousta využití. Skoro všechny děti si rády kreslí. Buď si můžou kreslit dle své fantazie nebo vymalovávat brawl stars omalovánky. Když vyberete nějakou zajímavou techniku kreslení, jako třeba akvarelové pastelky nebo otisky prsty, určitě je na chvíli zabavíte.

Předškoláci a školáci, kteří chodí na první stupeň, už jsou ve věku, kdy se snaží při hrách i něco naučit. Můžete tedy hrát hry jako například Čáp ztratil čepičku, Bumbrlíka nebo na Města. Pravidla těchto her nejsou vůbec složitá a určitě ji každý z dětství pamatuje. Pokud je dětí víc, můžou si zahrát i nějaké kolektivní hry s míčem nebo například na schovávanou. Záleží na tom, co je nejvíce baví. Doma s nimi můžete vystřihovat a lepit. Skvělá zábava je například lepení zvířat na papír A3. Stačí k tomu pár starších časopisů, nůžky, lepidlo a čistý papír. Zvířata z časopisů dítě vystřihne, nalepí na papír, nakreslí ohrady a může mít svoji papírovou ZOO. Skvěle to podporuje paměť a dítě se ještě něco přiučí. Her je opravdu spousta a je jen na vás, abyste do nich děti zapojili. Ačkoliv děti budou třeba ze začátku otrávené, ve finále zjistí, že interakce s vámi nebo kamarády je mnohem zábavnější než sezení u moderních technologií.

Moje první auto bylo docela pěkné. Měla jsem ho od tatínka. A na tom, že to auto bylo už asi pět let staré, tak bylo opravdu pěkné a vypadalo jako nové. Říkala jsem si, že bych se taky mohla moc ráda projet. Ráda jsem jezdila autem. A aby toho nebylo málo, tak jsem taky měla velmi ráda výlety autem. Sice jsem byla stále jako cestující a ne řidič, ale jednoho dne jsem si řekla, že snad jednoho dne budu jako řidič. Ten je vždycky takový důležitý. A řidič nesmí taky samozřejmě logicky pít alkohol. Nicméně jsem si ale řekla, že já pít nikdy nebudu. Taky jsem si říkala asi v mých patnácti nebo šestnácti letech, jestli budu hezky řídit. Naštěstí ano a řidičský průkaz jsem si dělala úspěšně ihned v osmnácti letech. Říkala jsem si, že bych se taky jako řidič mohla živit.

Moje teta rozvážela pizzu a podle mého názoru, je to opravdu perfektní. A moje teta se takhle vždycky taky seznámila s mnoha lidmi. Navíc se nenudila a každý den v práci měla úplně jiný. Taky díky tomu, že jezdila autem, tak si taky našla přátelé, taky svého milovaného přítele. Auto moto prostě jsou její a taky moje záliby. Auto a moto nás baví, ale taky živí.

Později se chtěla věnovat tomu, že bude dělat taxikářku. Já jsem si řekla, že by taxikařina taky byla pro mě byla docela dobrá, ale potom jsem si to rozmyslela. A sice bych pracovala s autem, což by mě bavilo hodně, ale rozmyslela jsem si to. A nyní nevím proč, ale asi by to bylo velmi nebezpečné. A v dnešní době jsou lidi nebezpeční, takže nevíte, co od nich čekat. Nicméně jsem si ale řekla, že budu rozvážet pizzu. To je taková dokonalá práce, co se jezdí hlavně po večerech. To už jsem si dala zjistila a teď myslím, že mě to bude bavit. Nicméně odejít mohu se vždycky a změnit práci taky. Ale práci s autem jsme si vždycky přála, tak budu velmi ráda, když se mi tato práce podaří a budu jenom spokojená. A myslím, že kdo má práci jako koníček, tak je na tom nejlépe.

Moje první auto bylo docela pěkné. Měla jsem ho od tatínka. A na tom, že to auto bylo už asi pět let staré, tak bylo opravdu pěkné a vypadalo jako nové. Říkala jsem si, že bych se taky mohla moc ráda projet. Ráda jsem jezdila autem. A aby toho nebylo málo, tak jsem taky měla velmi ráda výlety autem. Sice jsem byla stále jako cestující a ne řidič, ale jednoho dne jsem si řekla, že snad jednoho dne budu jako řidič. Ten je vždycky takový důležitý. A řidič nesmí taky samozřejmě logicky pít alkohol. Nicméně jsem si ale řekla, že já pít nikdy nebudu. Taky jsem si říkala asi v mých patnácti nebo šestnácti letech, jestli budu hezky řídit. Naštěstí ano a řidičský průkaz jsem si dělala úspěšně ihned v osmnácti letech. Říkala jsem si, že bych se taky jako řidič mohla živit.

Moje teta rozvážela pizzu a podle mého názoru, je to opravdu perfektní. A moje teta se takhle vždycky taky seznámila s mnoha lidmi. Navíc se nenudila a každý den v práci měla úplně jiný. Taky díky tomu, že jezdila autem, tak si taky našla přátelé, taky svého milovaného přítele. Auto moto prostě jsou její a taky moje záliby. Auto a moto nás baví, ale taky živí.

Později se chtěla věnovat tomu, že bude dělat taxikářku. Já jsem si řekla, že by taxikařina taky byla pro mě byla docela dobrá, ale potom jsem si to rozmyslela. A sice bych pracovala s autem, což by mě bavilo hodně, ale rozmyslela jsem si to. A nyní nevím proč, ale asi by to bylo velmi nebezpečné. A v dnešní době jsou lidi nebezpeční, takže nevíte, co od nich čekat. Nicméně jsem si ale řekla, že budu rozvážet pizzu. To je taková dokonalá práce, co se jezdí hlavně po večerech. To už jsem si dala zjistila a teď myslím, že mě to bude bavit. Nicméně odejít mohu se vždycky a změnit práci taky. Ale práci s autem jsme si vždycky přála, tak budu velmi ráda, když se mi tato práce podaří a budu jenom spokojená. A myslím, že kdo má práci jako koníček, tak je na tom nejlépe.

Hru Mikádo tvoří dřevěné úzké tyčky různých hodnot, které jsou uložené v podlouhlé dřevěné krabičce. Hodnotu tyčky určují na ní namalované proužky v několika různých kombinacích modré, červené nebo žluté barvy. Většinou počet bodů odpovídá počtu namalovaných proužků na tyčce. Tedy menší počet bodů – dva, tři nebo pět, poznáme hned i podle stejného počtu namalovaných proužků. Pro větší počet – deset bodů, jsou namalované tři širší pruhy – modrý, červený a modrý. Na jedné jediné tyčce je namalovaná modrá spirála s nejvyšším počtem – 20 bodů. Zde je přehledně napsáno, kolik tyček a jakých hodnot se ve hře nachází:

1 x tyčka modrá spirála 20 bodů

5 x tyčka modrá – červená – modrá po 10 bodech 50 bodů

5 x tyčka červená – modrá – červená – modrá – červená po 5 bodech 25 bodů

15 x tyčka červená – žlutá – modrá po 3 bodech 45 bodů

15 x tyčka červená – modrá po 2 bodech 30 bodů

Hru začíná hráč, který si z pootevřené krabičky, kdy nejsou vidět hodnoty tyček, vytáhne libovolnou tyčku s nejvyšším počtem bodů. Pokračuje další hráč ve směru hodinových ručiček. Nejdříve se tyčky srovnají a pak se rozhodí po stole nebo jiné hrací ploše – třeba po zemi.

Poté se postupně sbírají z hromádky tak, že při sbírání každé jedné tyčky se ty ostatní nesmí pohnout. Spoluhráči tedy hru bedlivě sledují. Pokud se hne jen jedna jediná, ve sbírání tyček pokračuje další hráč. Tyčky sbíráte tak dlouho, dokud se ty jiné v rozhozené hromadě na stole před vámi nepohnou. Tedy když budete mít štěstí, tak na jedno kolo můžete sebrat libovolný počet tyček. Musíte být v klidu, soustředit se a přemýšlet o tom, v jakém místě tu kterou tyčku z hromádky nejlépe seberete. Je možné si pomáhat i jinou tyčkou – oba její konce jsou do zaoblené špičky, tak se manipulací na sbírání tyček nabízí více možností. Při hraní pomáhá klid, ale někdy naopak povzbuzování spoluhráčů. Není povoleno stolem hýbat nebo nějak jinak tyčky naschvál rozpohybovávat.

Počet získávaných bodů si můžete postupně zapisovat na papír. Lehce je však spočítáte i na samém konci hry, kdy už budou všechny tyčky z hromady sebrané. Vyhrává ten hráč, který dosáhl nejvyššího počtu bodů. Do hry budete opravdu vtaženi, protože je akční a napínavá.

Hru Mikádo tvoří dřevěné úzké tyčky různých hodnot, které jsou uložené v podlouhlé dřevěné krabičce. Hodnotu tyčky určují na ní namalované proužky v několika různých kombinacích modré, červené nebo žluté barvy. Většinou počet bodů odpovídá počtu namalovaných proužků na tyčce. Tedy menší počet bodů – dva, tři nebo pět, poznáme hned i podle stejného počtu namalovaných proužků. Pro větší počet – deset bodů, jsou namalované tři širší pruhy – modrý, červený a modrý. Na jedné jediné tyčce je namalovaná modrá spirála s nejvyšším počtem – 20 bodů. Zde je přehledně napsáno, kolik tyček a jakých hodnot se ve hře nachází:

1 x tyčka modrá spirála 20 bodů

5 x tyčka modrá – červená – modrá po 10 bodech 50 bodů

5 x tyčka červená – modrá – červená – modrá – červená po 5 bodech 25 bodů

15 x tyčka červená – žlutá – modrá po 3 bodech 45 bodů

15 x tyčka červená – modrá po 2 bodech 30 bodů

Hru začíná hráč, který si z pootevřené krabičky, kdy nejsou vidět hodnoty tyček, vytáhne libovolnou tyčku s nejvyšším počtem bodů. Pokračuje další hráč ve směru hodinových ručiček. Nejdříve se tyčky srovnají a pak se rozhodí po stole nebo jiné hrací ploše – třeba po zemi.

Poté se postupně sbírají z hromádky tak, že při sbírání každé jedné tyčky se ty ostatní nesmí pohnout. Spoluhráči tedy hru bedlivě sledují. Pokud se hne jen jedna jediná, ve sbírání tyček pokračuje další hráč. Tyčky sbíráte tak dlouho, dokud se ty jiné v rozhozené hromadě na stole před vámi nepohnou. Tedy když budete mít štěstí, tak na jedno kolo můžete sebrat libovolný počet tyček. Musíte být v klidu, soustředit se a přemýšlet o tom, v jakém místě tu kterou tyčku z hromádky nejlépe seberete. Je možné si pomáhat i jinou tyčkou – oba její konce jsou do zaoblené špičky, tak se manipulací na sbírání tyček nabízí více možností. Při hraní pomáhá klid, ale někdy naopak povzbuzování spoluhráčů. Není povoleno stolem hýbat nebo nějak jinak tyčky naschvál rozpohybovávat.

Počet získávaných bodů si můžete postupně zapisovat na papír. Lehce je však spočítáte i na samém konci hry, kdy už budou všechny tyčky z hromady sebrané. Vyhrává ten hráč, který dosáhl nejvyššího počtu bodů. Do hry budete opravdu vtaženi, protože je akční a napínavá.

Po schodech chodí naprostá většina z nás každý den, ať už doma či v zaměstnání. Zvykli jsme si na ně tak, že je již prakticky nevnímáme. Tomu napomáhá i fakt, že si již v mládí vytvoříme svalovou paměť, která nám umožňuje je překonávat, aniž bychom na to museli příliš myslet.

Není tedy divu, že jim nevěnujeme příliš pozornosti a nevšímáme si ani, kolik variant existuje. Každá sice může vyžadovat svůj speciální přístup, avšak většina z nás tomu skutečně žádnou větší pozornost nevěnuje, ať už jdeme po klasických schodech, těch točitých, nebo se vezeme na eskalátorech.

Proto není nejspíš překvapením, že si neuvědomujeme, jak důležitou součástí je zde zábradlí na schody. Přitom se bez něj dnes prakticky žádné schodiště neobejde. A to samozřejmě z dobrého důvodu. Koneckonců, má hned několik důležitých funkcí.

Tou první a bezesporu nejdůležitější je zajištění bezpečnosti osob, které dané schodiště používají. Jakkoliv bezpečně se na něm totiž cítíme, a jakkoliv máme chůzi po něm nacvičenou, stačí jediný špatný krok a neštěstí je na světě.

A právě zábradlí může zabránit těm nejhorším následkům. Stačí totiž, když se jej člověk zachytí, a může tak snadno odvrátit hrozící pád. A to je něco, co je skutečně velmi důležité.

Avšak ačkoliv je toto zdaleka nejdůležitější úkol, který zábradlí má, není rozhodně jediný. Tím dalším je poskytovat lidem oporu. To ocení zejména ti, kteří mají z nějakého důvodu sníženou schopnost pohybu. Ale i zdravý člověk jej rád využije, pokud stoupá například do pátého poschodí bez výtahu.

No a v neposlední řadě dotváří celkový vzhled. To je patrné především ve starých budovách. Stačí se jen podívat na nejrůznější hrady a zámky, aby bylo jasné, jak dalece může pomoci k celkovému estetickému dojmu.

To vše však může splňovat jen tehdy, pokud je skutečně dobře postavené. Proto bychom jej neměli zanedbávat. Koneckonců, může nám jednou zachránit i život.

Po schodech chodí naprostá většina z nás každý den, ať už doma či v zaměstnání. Zvykli jsme si na ně tak, že je již prakticky nevnímáme. Tomu napomáhá i fakt, že si již v mládí vytvoříme svalovou paměť, která nám umožňuje je překonávat, aniž bychom na to museli příliš myslet.

Není tedy divu, že jim nevěnujeme příliš pozornosti a nevšímáme si ani, kolik variant existuje. Každá sice může vyžadovat svůj speciální přístup, avšak většina z nás tomu skutečně žádnou větší pozornost nevěnuje, ať už jdeme po klasických schodech, těch točitých, nebo se vezeme na eskalátorech.

Proto není nejspíš překvapením, že si neuvědomujeme, jak důležitou součástí je zde zábradlí na schody. Přitom se bez něj dnes prakticky žádné schodiště neobejde. A to samozřejmě z dobrého důvodu. Koneckonců, má hned několik důležitých funkcí.

Tou první a bezesporu nejdůležitější je zajištění bezpečnosti osob, které dané schodiště používají. Jakkoliv bezpečně se na něm totiž cítíme, a jakkoliv máme chůzi po něm nacvičenou, stačí jediný špatný krok a neštěstí je na světě.

A právě zábradlí může zabránit těm nejhorším následkům. Stačí totiž, když se jej člověk zachytí, a může tak snadno odvrátit hrozící pád. A to je něco, co je skutečně velmi důležité.

Avšak ačkoliv je toto zdaleka nejdůležitější úkol, který zábradlí má, není rozhodně jediný. Tím dalším je poskytovat lidem oporu. To ocení zejména ti, kteří mají z nějakého důvodu sníženou schopnost pohybu. Ale i zdravý člověk jej rád využije, pokud stoupá například do pátého poschodí bez výtahu.

No a v neposlední řadě dotváří celkový vzhled. To je patrné především ve starých budovách. Stačí se jen podívat na nejrůznější hrady a zámky, aby bylo jasné, jak dalece může pomoci k celkovému estetickému dojmu.

To vše však může splňovat jen tehdy, pokud je skutečně dobře postavené. Proto bychom jej neměli zanedbávat. Koneckonců, může nám jednou zachránit i život.

Pokud si chcete dopřávat na své zahradě letní radovánky včetně koupání, prioritou číslo jedna by pro vás měla být čistá voda. To zařídíte pomocí chemie.

Čistěte vodu

Léto je krom jiného také ve znamení koupání. Většina lidí je nucena kvůli této kratochvíli chodit k rybníku, přehradě nebo navštěvovat veřejná koupaliště. Na takovýchto místech se samozřejmě během koupací sezóny vyskytuje hodně lidí, což nemusí každému úplně vyhovovat. V případě, že disponujete vlastní zahradou a nehodláte se koupat mezi dalšímu desítkami až stovkami lidí, můžete si klidně zařídit svou vlastní vodní plochu, kde budete moci řádit od nevidím do nevidím, aniž by vás vyrušoval někdo cizí.

Problémem však může být cena, která je hlavně u zapuštěných bazénů opravdu vysoká. Nikde ale není řečeno, že musíte mít zapuštěný typ. Klidně si pořiďte i nadzemní model, který sice může narušovat reliéf vaší zahrady, ale na druhou stranu získáte koupání, které budete moci využívat po celé letní prázdniny a nebudete se muset kvůli tomu kamkoliv přesouvat.

Dezinfekční prostředky

K uspokojivému, a hlavně bezpečnému koupání však budete muset využívat i různé doplňky včetně vhodné chemie do vody. Bez těchto doplňků se ani nesnažte lézt do vody. Mohli byste se se zlou potázat. Znečištěná voda je totiž zdravotně závadná. Ideální je tedy ji pravidelně čistit, třeba chlórem. Ten si můžete pořídit hned v několika variantách podle skupenství. Dobré jsou tekuté i práškové přípravky, ale chcete-li mít klid a příliš nad dávkováním nepřemýšlet, kupte si chlorové tablety. Ty jen vložíte do speciální plováku a necháte pomalu rozpouštět. Takto se nemusíte prakticky vůbec starat.

Přírodní chemie

Ne každému je však chlór po chuti. Přeci jen, docela dost páchne, alespoň ve vyšších koncentracích a v případě, že trpíte nějakou kožní chorobou, případně máte až příliš citlivou pokožku, může vás koupání v takto ošetřené vodě následně i svědit. V takovém případě můžete vybrat jiný druh dezinfekce, kupříkladu mořskou sůl do bazénu https://www.chlorito.cz/morska-sul. Sice budete potřebovat solonizační jednotku, ale na druhou stranu získáte přírodní dezinfekci.