Láska je něco, co by měl poznat opravdu každý člověk. A taky si vzpomínám na svou první lásku, ze které jsem ale byla velice nešťastná. Protože moje první láska mě opustila a ani nevím, jak se to všechno stalo. Hodně mě to mrzelo a nechápala jsem, proč tito bolest musím prožívat zrovna já. Co jsme komu udělala? To mám za to, že někoho miluji? Lásku jsem si přestavovala jinak a ne, že budu měsíc brečet do polštáře a proklínat celý svět. Vzpomínám si, že jsme byli u kamarádů na zahradě, kde jsme slavili narozeniny mého bratra. Byla jsem tam i se svým přítelem. A mě v té době bylo sedmnáct let a musím říct, že to byla moje první láska.
Opravdu je to krásný pocit, když jste zamilovaní a máte takový ten pocit, jako kdybyste měli motýlky v břiše. A všechno se vám zdá krásné. Taky mnohdy člověk vidí přes růžové brýle. A to jsou vlastně hlavně ženy. Já jsem měla v doby zamilovanosti růžové brýle. A s přítelem jsme chodili asi necelý rok, když jsem se dozvěděla, že mě můj přítel podvádí se svou nejlepší kamarádkou. Ale už dříve jsem na jeho nejlepší kamarádku žárlila, ale on mi řekl, že žárlit nemusím, protože je to jenom jeho kamarádka z dětství. Taky je to skoro jako sestra. Asi jako sourozenecká láska? Já jsem mu všechno věřila.
Ale věřila jsem mu špatně. Jeho kamarádská láska přerostla v jinou lásku, takže spolu taky začali mít intimní poměr a mě to vůbec neřekli. Jak jinak. A mě bylo skoro devatenáct let a musím říct, že už jsem jela tak zlomené srdce, že jsem potom další rok a půl nechtěla o žádném muži ani slyšet. Nechtěla jsem žádného partnera. Další lásku jsem potkala až když mi bylo dvacet dva let a musím uznat, že to bylo hodně intenzivní a byla jsem zamilovaná až po uši. Netušila jsem, že se člověk dokáže zamilovat i podruhé. Nyní vím, že láska je opravdu krásná, ale láska taky někdy bolí, ale člověk má riskovat, protože láska je taky jako ruleta.