Mobilní telefon se stal pro mnohé lidi nepostradatelným pomocníkem. Slouží jim nejen k volání, ale také k prohlížení internetu, ukládání a přenosu důležitých dokumentů i úschovna citlivých údajů. Je tedy jasné, že by se neměl dostat do nepovolaných rukou. Fakta však hovoří jasně: mobilní telefony patří k nejčastěji kradeným předmětům.
Je tedy jasné, že se vyplatí si jej zabezpečit tak, aby se k uloženým informacím případný zloděj nemohl dostat. I když totiž učiníme prakticky všechna možná opatření proti krádeži, mnohdy stačí jen pár vteřin nepozornosti, abychom o mobil přišli. Ochrana nejen přístroje, ale i v něm uložených souborů, je tedy velmi důležitá.
Zdaleka nejznámějším a nejrozšířenějším opatřením je v tomto směru PIN, tedy Private Identification Number. Jedná se o troj, případně čtyřmístné číslo, které je potřeba zadat, abychom získali přístup do telefonu a mohli s ním začít pracovat.
Zdá se to jako poměrně dobré zabezpečení, koneckonců ono číslo si volí každý člověk sám. Po třech neúspěšných pokusech o zadání se navíc přístroj takzvaně uzamkne a je potřeba další speciální číslo, kterým se opět odemkne – a pak je nutné opět zadat správný PIN.
Ovšem i tento systém má vadu. V první řadě si většina lidí volí snadno zapamatovatelné číslo, například 1234, případně rok narození, buď svůj, nebo někoho blízkého. Problém je, že to vše lze poměrně snadno uhodnout. Navíc existují lidé, kteří umí PIN obejít.
I proto se v poslední době začíná stále více rozmáhat zabezpečení pomocí rozpoznání obličeje či otisku prstu. Výhodou je, že takto může přístroj používat skutečně jen daný člověk. To je však zároveň i problém, neboť pokud potřebujete, aby vám z něj někdo zavolal, musíte ho danému člověku napřed odemknout.
Avšak ať už preferujete jakýkoliv způsob, rozhodně platí, že byste svůj mobil neměli mít nechráněný. Nikdy totiž nevíte, co se může stát. A byla by rozhodně škoda, kdyby vaše data byla zneužita.
